Vláda Trojky, tedy Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, trvala v Portugalsku tři roky. Portugalsko se stalo jednou ze zemí eurozóny, která za půjčku bezmála 80 milionů eur musela projít tvrdými úspornými opatřeními. Škrtalo se všude; od platů státních zaměstnanců po školství, zdravotnictví a sociální výdaje. Nyní portugalský premiér Manuel Passos Coelho z vládnoucí středopravicové sociální demokracie (specifikum portugalsky mluvících zemí) oznámil, že jeho země opouští záchranný program, protože se podařilo úspěšně restrukturalizovat ekonomiku. Podle Evropské komise je Portugalsko příkladem skutečně systémových změn, které zaručí budoucí prosperitu.

Jak se ovšem tři roky austerity promítly do portugalské společnosti? Tady jsou základní trendy charakterizující toto období a dost možná i Portugalsko ještě dlouho dopředu.

Emigrace

Castro Laboreiro je malá vesnice na chudé hranici Portugalska s Galicií, která přitahuje návštěvníky pro svou odlehlou polohu a majestátní hrad. Neznalé na první pohled zarazí, že tolik starších žen chodí kompletně zahalených v černém. Majitelka jednoho z obchodů mi vysvětlila, že se nejedná o žádnou středověkou tradici; ženy oblékly černou barvu na znamení smutku po 2. světové válce, když většina jejich manželů odešla za prací do Francie. Tehdy se Portugalsko poprvé vylidnilo. Druhá vlna přišla v šedesátých a sedmdesátých letech před pádem Salazarova režimu. Nyní je v Castru Laboreiru a mnoha dalších vesnicích opět drtivá převaha žen a starších lidí.

„Portugalsko je po Maltě druhá země Evropské unie s největším procentem občanů, kteří opustili zemi,“ říká Rui Pena Pires z vládního Observatório da Emigração (OEm).V posledních třech letech to bylo na 200 tisíc většinou mladých lidí ze všech oborů. Zatímco dříve byla tradiční destinací Francie, nyní se Portugalci učí německy a prudce se zvyšuje znalost angličtiny. Podle historika Manuela Loffa z Universidade de Porto prožívá země třetí nejhorší demografické krvácení za posledních sto let. Spolu s Portugalci odchází také většina imigrantů včetně kdysi nejpočetnější brazilské komunity v Evropě. Deník Público nedávno přinesl příběhy Brazilců, kteří se vrátili domů, kde získali slušnou práci a během krátké doby si vydělali na nové auto. Dlouholetý trend se obrátil naruby.

Chudoba

Ti, co v Portugalsku zůstali, se musí vyrovnat s vysokou nezaměstnaností nebo nízkými platy. V celé zemi nezaměstnanost mírně klesla na patnáct procent z loňských rekordních téměř osmnácti. Avšak bez práce je třetina mladých do 25 let a nezaměstnanost by byla bezpochyby mnohem větší, kdyby tolik lidí neodešlo do zahraničí. V některých rurálních a příhraničních oblastech na východě země je bez zaměstnání více než čtvrtina lidí, obřím počtem lidí bez práce však trpí také hlavní město Lisabon.

Padající životní úroveň je patrná z rozpadajících se budov; třeba v centru Porta, druhého největšího města země, se postupně vylidnilo na pětinu všech domů a stálé obyvatele často nahradili squatteři. Nápisy na opuštěných architektonických skvostech mluví samy za sebe. Tolik domů a tak málo lidí, říká jeden. Po celé zemi se objevila řada nabídek na „austerity menu“ za jedno až dvě eura a před charitativními organizacemi rozdávajícími jídlo se šikují fronty. Podle odhadů je pouze na potravinové pomoci takových organizací závislých více než tři sta tisíc lidí.

Oxfam uvádí, že Portugalsku se také podařilo stát se zemí s nejvyšší mírou nerovnosti v celé eurozóně; dvacet procent nejbohatších bere šestkrát tolik než dvacet procent nejchudších. A podle Portugalské banky překonal počet lidí pod hranicí chudoby pětinu obyvatelstva a nebýt zbývajícího sociálního zabezpečení ze strany státu, mohlo by být číslo dvojnásobné.

Zlomená společnost

Během tří let fungování v rámci záchranného programu se společnost rozdělila na příznivce úsporných opatření a početnější odpůrce. Hlavní otázkou je viník neutěšeného stavu. Podle podporovatelů středopravicové vlády je to nezodpovědná politika jeho levicových předchůdců, kteří zavlekli Portugalsko do krize a nedokázali se s ní vyrovnat. Z těchto kruhů vznikla iniciativa Nuncamais! („Už nikdy“), veřejná výzva členů ekonomické a politické elity na podporu kroků současné vlády. „Úsporná opatření nebyla volba, ale nutnost,“ píše se v manifestu.