Poslední protesty v Portugalsku zaujaly i novou protestní kulturou
Petr JedličkaPodle pozorovatelů se v zemi znovu objevují angažované malby na zdech, zpívají staré protestsongy a jsou skandována hesla z dob karafiátové revoluce. Tamní rozhořčení se přitom organizují čím dál více sami, bez odborů či opozičních stran.
Portugalci začali vyjadřovat své pobouření z hospodářské a sociální pohromy zvláštní směsicí vynalézavosti, humoru a nostalgie po starých dobrých časech. Zdejší protesty jsou zatím důsledně nenásilné (...) stále spontánnější a měsíc od měsíce kreativnější. Takto shrnuje dojmy z nejnovější vlny portugalských protestů stálý přispěvatel agentury IPS Mario Queiroz.
Portugalci vyšli do ulic naposledy v sobotu ve více než dvaceti městech. Přes sídlem ministerstva financí v Lisabonu se shromáždil až 400tisícový dav. Queiroz a další bystřejší pozorovatelé však nevyzdvihují ani tak mohutnou účast — v jihoevropském prostředí ostatně ne tak výjimečnou —; s velkým zaujetím píší spíše o posunech v tamní v protestní kultuře.
„Hotový comeback zažívají velké malby na zdech, jež byly populární před třiceti lety,“ uvádí Queiroz doslova. „Například v neděli 24. února sezvaly iniciativy Sdružení pro boj s prekarizací práce a Neflexibilní prekarizovaní pracující zájemce na jednu z hlavních lisabonských ulic k malířskému happeningu. Dorazily jich tucty, od dětí po důchodce (...) a zdi zakrátko ozdobila díla zvoucí na sobotní demonstraci.“
„Stovky lidí dnes vyjadřují s pomocí barvy nesouhlas s neoliberální politikou vlády Pedra Coelha,“ kontatuje Queiroz dále.
Nejen Grandola
Barry Hatton z AP a Andrei Khalip z Reuters si zase všímají, jakou oblibu znovu získává píseň Grândola, Vila Morena — symbol nekrvavé „karafiátové“ revoluce, jež v roce 1974 svrhla postsalazarovský režim.
„Grandola se lidem připomněla po 15. únoru, kdy ji skupina lidí sledujících parlamentní rozpravu začala zpívat v průběhu premiérova projevu o dalších protikrizových opatřeních (...) Pomalou baladu s chytlavým textem o zemi rovných, kde má lid poslední slovo, teď zpívají účastníci téměř všech protestů,“ píše Hatton.
Podle Cintie Taylorové z Deutche Welle je přitom Grandola jen jednou ze starých písní, které se znovu stávají hity. Protestsongy z dob boje proti klerofašistické diktatuře jsou předělávány do modernější podoby. Řada skladatelů či zpěváků však přichází i s úplně novými.