Portugalci začali vyjadřovat své pobouření z hospodářské a sociální pohromy zvláštní směsicí vynalézavosti, humoru a nostalgie po starých dobrých časech. Zdejší protesty jsou zatím důsledně nenásilné (...) stále spontánnější a měsíc od měsíce kreativnější. Takto shrnuje dojmy z nejnovější vlny portugalských protestů stálý přispěvatel agentury IPS Mario Queiroz.

Portugalci vyšli do ulic naposledy v sobotu ve více než dvaceti městech. Přes sídlem ministerstva financí v Lisabonu se shromáždil až 400tisícový dav. Queiroz a další bystřejší pozorovatelé však nevyzdvihují ani tak mohutnou účast — v jihoevropském prostředí ostatně ne tak výjimečnou —; s velkým zaujetím píší spíše o posunech v tamní v protestní kultuře.

„Hotový comeback zažívají velké malby na zdech, jež byly populární před třiceti lety,“ uvádí Queiroz doslova. „Například v neděli 24. února sezvaly iniciativy Sdružení pro boj s prekarizací práce a Neflexibilní prekarizovaní pracující zájemce na jednu z hlavních lisabonských ulic k malířskému happeningu. Dorazily jich tucty, od dětí po důchodce (...) a zdi zakrátko ozdobila díla zvoucí na sobotní demonstraci.“

„Stovky lidí dnes vyjadřují s pomocí barvy nesouhlas s neoliberální politikou vlády Pedra Coelha,“ kontatuje Queiroz dále.

Nejen Grandola

Barry Hatton z AP a Andrei Khalip z Reuters si zase všímají, jakou oblibu znovu získává píseň Grândola, Vila Morena — symbol nekrvavé „karafiátové“ revoluce, jež v roce 1974 svrhla postsalazarovský režim.

„Grandola se lidem připomněla po 15. únoru, kdy ji skupina lidí sledujících parlamentní rozpravu začala zpívat v průběhu premiérova projevu o dalších protikrizových opatřeních (...) Pomalou baladu s chytlavým textem o zemi rovných, kde má lid poslední slovo, teď zpívají účastníci téměř všech protestů,“ píše Hatton.

Podle Cintie Taylorové z Deutche Welle je přitom Grandola jen jednou ze starých písní, které se znovu stávají hity. Protestsongy z dob boje proti klerofašistické diktatuře jsou předělávány do modernější podoby. Řada skladatelů či zpěváků však přichází i s úplně novými.

„Lidé tu žili dlouho v klidu. Měli práci a domnívali se, že se politiku starat nemusí. To platilo i pro hudebníky. Umělci nechali politiky příliš dlouho si myslet, že si mohou dělat, co chtějí,“ říká pro německou stanici Ana Bacalhauová, zpěvačka kapely Deolinda, jednoho z nejpopulárnějších portugalských hudebních těles posledních let.

Forma a požadavky

Na rozdíl od Řecka, Španělska ši Itálie se v Portugalsku neprotestovalo v minulých měsících nějak intenzivně. Vláda po loňských zářijových demonstracích odvolala plošné snížení platů a přepsala rozpočet; Portugalci pak vyšli do ulic až v listopadu během odborářského Evropského dne akce a solidarity. Současná protestní vlna se vzedmula po razantních úpravách daní, jež mají z části kompenzovat podzimní odvolané škrty.

Jak připomíná Barry Hatton, poslední protesty nejsou organizovány za pomoci odborů či opozičních stran. Iniciativy typu Que Se Lixe a Troika (Do hajzlu s trojkou) jsou schopné mobilizovat sta tisícové davy, aniž využívají tradiční struktury.

„Využívají sociální sitě (...) a pak vše připravují na koordinačních schůzkách (...) Když vláda při vystupování v klasických médiích protesty zlehčuje, odpovídají opět pomocí sítí (...) a svolávají další protesty,“ uvádí Hatton.

Demonstrující jinak požadují klasicky odstoupení vlády a konec úsporné politiky. Upozorňují, že v důsledku opatření, k nimž se pravicový kabinet zavázal výměnou za 78miliardovou europůjčku z roku 2011, zkrachovaly tisíce podniků, HDP klesl o 3,2 procenta a nezaměstnanost vzrostla na z 11 na 17 procent.

Portugalsko zažívá recesi už třetí rok. Čtvrtině populace dnes hrozí pád do chudoby a sociálního vyloučení. Sama vláda přitom minulý týden připustila, že pokles HDP v nastávajícím roce patrně opět překoná její prognózy.

Podle Hattona má dnes v Portugalsku bezmála každý rodiče, prarodiče či známé, kteří nezvládají splácet hypotéku. Demonstranti jsou přesvědčeni, že je vláda zradila a zaprodala. Kritizovanější než kabinet je už jen trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond), na jejíž tlak se Coelhovi ministři stále odvolávají.

Nabídka opozice

Opoziční socialisté vedení Antóniem Segurem nabízí alternativní strategii založenou na rozložení úspor (a splátek dluhu) do více let a plán prorůstových opatření. Tvrdí, že i finanční trhy dnes ocení spíše perspektivu dohledného zlepšení než důslednou fiskální stabilizaci. I při optimálním naplnění Coelhovy strategie ostatně splatí Portugalsko dluhy nejdříve za deset až patnáct let.

Kdyby se nyní konaly volby, opozice by jasně vyhrála. Otázkou zůstává, jestli by si pak troufla počínat razantněji, než třeba vláda prezidenta Hollanda ve Francii.

Názor protestujících je nicméně jasný. „Tato vláda nechává lid o chlebu a vodě, a přitom rozprodává za drobné státní majetek, aby splatila dluhy, které přihráli zkorumpovaní politikové bankéřům (...) Věci se musejí změnit. Pokud ne dnes, tak zítra. Musíme zůstat v ulicích, dokud vláda neodejde,“ řekl agentuře Reuters Fabio Carvalho, portugalský filmař, jenž se k protestujícím v posledním týdnu připojil.

Další informace:

IPS Protests in Portugal Get Creative

El País Mass protests held across Portugal against cutbacks and the troika

Reuters Portuguese march against austerity, want government out

AP Austerity triggers novel protests in Portugal

Deutsche Welle Portugal protesters march against austerity

Deutsche Welle Portuguese protest songs