Tvrdit, že nechodíte na internetová mateřská fóra, dnes patří k bontonu stejně jako třeba tvrzení, že se z „mateřství nehodláte zbláznit“ a „rozhodně budete dál dělat ještě spoustu jiných věcí, a asi i pracovat“.

Na émimino či koníka prostě nepáchnete, protože takové mateřinské SimCity jest známkou úpadku duševního, poklesu estetických nároků a nástupu kulinárních zvěrstev. To ví každý, dokonce i ten, kdo děti nemá.

Přitom to nejsou šmakulády, tyhle vynalézavé recykláty různých druhů již recyklovaných potravin, na nichž si k večeři počvachtají manža, mumu a mimísek. Není to tvořeníčko, jímž ženy-bydlenky dosahují neviděných výsledků na poli zušlechťování panelových bytů s umakartovými jádry.

Není to ani snaha strávit chvíle volného času s osobami s obdobným postižením, rozumějte, s dětmi. Tomu všemu se dá na fórech velmi snadno vyhnout. Mým prvním traumatem se stalo zjištění, že vysmívaná fóra jsou na českém internetu, který se péči o dětské blaho věnuje buď dogmaticky nebo nedostatečně, skutečně potřeba.