Tvrdit, že nechodíte na internetová mateřská fóra, dnes patří k bontonu stejně jako třeba tvrzení, že se z „mateřství nehodláte zbláznit“ a „rozhodně budete dál dělat ještě spoustu jiných věcí, a asi i pracovat“.

Na émimino či koníka prostě nepáchnete, protože takové mateřinské SimCity jest známkou úpadku duševního, poklesu estetických nároků a nástupu kulinárních zvěrstev. To ví každý, dokonce i ten, kdo děti nemá.

Přitom to nejsou šmakulády, tyhle vynalézavé recykláty různých druhů již recyklovaných potravin, na nichž si k večeři počvachtají manža, mumu a mimísek. Není to tvořeníčko, jímž ženy-bydlenky dosahují neviděných výsledků na poli zušlechťování panelových bytů s umakartovými jádry.

Není to ani snaha strávit chvíle volného času s osobami s obdobným postižením, rozumějte, s dětmi. Tomu všemu se dá na fórech velmi snadno vyhnout. Mým prvním traumatem se stalo zjištění, že vysmívaná fóra jsou na českém internetu, který se péči o dětské blaho věnuje buď dogmaticky nebo nedostatečně, skutečně potřeba.

Vážně. Většina stránek týkajících se mimin, jejichž návštěva by člověka neměla intelektuálně dráždit, obsahově ustrnula na výchovných a vědeckých doktrínách 80. let i starších (hlavně si dítě NIKDY V ŽIVOTĚ neberte do postele, nebo ho zalehnete a ono se udusí), případně citují lékaři posvěcená doporučení, že dítě je vhodné kolem sedmé hodiny večerní vykoupat, nakrmit a uložit. To se člověk ocitá na prahu osvícení.

Tyto oficiální zdroje bývají též vůči lékařům nesmírně servilní, takže utrousí-li k citaci vybraná paňdoktorka doporučení, že mimino je třeba kojit výhradně po třech hodinách a sedm minut na každou stranu, protože pak si za tu koliku můžeš, maminko, sama, radši si nepředstavuji tu záplavu vystresovaných mimin řvoucích hladem. Oficiální zdroje takto šikovně vytvářejí poptávku po odpovědích na vcelku normální dotazy, kterou místy obludným způsobem sytí ona mateřinská fóra.

„Můj chlapeček má už na ručičkách a nožičkách otevřené rány, naše mudra chtěla okamžitě nějakou strašnou chemii, ale to já mu přece nedám, přece musí být nějaké přírodní řešení!!! Nevíte, holky, čím bych mu to mohla potírat, aby ho to tak nebolelo?“

Následuje smajlík smutný, smajlík plačící a smajlík mlátící hlavou do zdi. Následuju já slzící, běsnící, mlátící hlavou do zdi. Nic na tom nezmění ani miloučký mejlík s výběrem toho nejlepšího z modrokoníkovské literatury (Mladá a šťastná maminka: Mé staré já by se řehtalo smíchy nad představou, jak moc budu prožívat první krůčky, první úspěch na nočníku!).

Všechny shromážděné matky chtějí pro své děti to nejlepší. Ale sledovat, dle jakého klíče nejlepší řešení občas volí, je bolestivé. Tyto klíče jsou v mnoha případech tak předsudečné a iracionální, až mívám chuť vyběhnout na palouk a zaříkávat kmen břízy bělokoré, aby ty internety zašly na nějakou homeopatiky nevyléčitelnou chorobu.

↗

Všechny shromážděné matky chtějí pro své děti to nejlepší. Ale sledovat, dle jakého klíče nejlepší řešení občas volí, je bolestivé. Fóra Modrého koníka. Repro DR

Protože doktor je dnes mezi matkami často satanem v žoldu zhůvěřilých farmafirem, a tak která se mu nevzepře, zaprodá mu duši, přičemž mimino má tedy smůlu, duše matky především. A pak jsou tady ony plusy. Příkladně mě jedno pečlivě spravované fórum naučilo kojit. V porodnici jsem dostala k prolistování modrý šanon, protože na crcání s prvorodičkou nebyl čas, a tak bylo třeba někde brát.

Na jiném fóru jsem zjistila, že mé dítě pravděpodobně nemá sedmou nemoc (popis příznaků dle seriozního serveru), nýbrž že se mi prostě opotilo. No a teď mi na plotně karamelizuje salám junior, který ozdobím kečupovým terčem a strouhaným ajdamem, aby byla skvěláčková papajda, až přijde taťka z rachoty...

Posledním traumatem je pro mě konec éry, kdy si člověk mohl elitářsky vyhledávat informace na místech, jež mu vyhovují a která nemusí v hovoru zapírat, aby nebyl za blba. Získával je od živých lidí.

Ale takové komunitní hipísáctví se už dneska nepěstuje, zvlášť ve městě! Ale až dneska večer mimískovi uháčkuju dupajdy, určitě mě to zase přejde.