Tibeťané v naší zemi
Matěj StropnickýZveřejňujeme včerejší projev Matěje Stropnického, který pronesl jako zástupce starosty za Prahu 3 u příležitosti vyvěšování tibetské vlajky na výroční den násilného potlačení tibetského národního povstání.
Sešli jsme se tu dnes, abychom si ve výroční den násilného potlačení tibetského národního povstání symbolicky připomněli porušování lidských práv ve světě. Tehdy v roce 1959 připravil čínský režim o život desítky tisíc většinou neozbrojených Tibeťanů, kteří se marně pokusili obnovit nezávislost své země ztracenou o deset let dříve.
Také v roce 2013 a počátkem roku 2014 pokračovalo zatýkání tibetských duchovních a represe okupační moci zasáhla i tibetské umělce, podnikatele, politické aktivisty, studenty a téměř všechny, kteří se pokusili vyjádřit svůj nesouhlas veřejně.
Jakkoliv je neslušné mlčet k porušování lidskosti a práva na sebeurčení kdekoliv ve světě a máme všichni sklon vidět u sousedů a čím vzdálenějších, tím více, útlak a nesvobodu slabých a bezmocných ostřeji, navrhuji vnímat tento den i jako příležitost upozornit na naše vlastní selhávání.
Tibeťanů u nás (a "my" jsme Evropa, ne?) by se našlo: migranti, námezdně pracující, ženy, menšiny etnické, genderové...
A pokud jde o Tibet, je myslím dobré připomenout, že to co dnes většinou míníme Tibetem (Tibetská autonomní oblast v Číně) je historicky možná polovina tibetského území, na kterém nikdy nežili JEN Tibeťané. Proto bych byl opatrný s "právy na sebeurčení", pokud zavání národnostními státy, a v dnešní globalizované době mluvil spíš o modelech polykulturních a participativních. Konkrétně řečeno - aby Tibeťané, Romové, uklizečky či nezaměstnaní získali moc rozhodovat o svých životech, práci a kultuře - společně.