Kdysi, když v Chebu zbourali pivovar a na jeho místě postavili jako první z hypermarketů Kaufland, mělo to za následek zavření soukromé prodejny u nás v Hroznatově.

Jednota to zabalila o pár let dřív a dodnes si myslím, že v tom vězelo něco jiného než konkurence globálních řetězců — my všichni podílníci na družstevním obchodě (vkládaly se dvě stovky a jednou za rok člověk dostal podíl v potravinách v ceně dvaceti korun) jsme byli prostě rozpuštěni, informací o stavu hospodaření (obrovského) družstva se nikomu nedostalo a neměli jsme čas ani dostatečnou orientaci k tomu, abychom se tou věcí hlouběji zabývali.

Ostatně už souběžně s doznívající Jednotou (ale fakt, bylo to divné, protože se zrušenou Jednotou odešla ze vsi i hospoda, přitom dnes tam jsou hospody tři a všechny se udrží při životě — no je to normální?) si jedni sousedé otevřeli takový koloniálek ve svém domě — tam bylo otevřeno denně a když člověk zazvonil po příjezdu posledního autobusu, vyšla paní v noční košili a prodala, co člověk potřeboval.

Pak postavili ten Kaufland, kde bylo všechno levnější, a koloniál skončil. Už tenkrát jsem si kladla otázku, jestli je tohle ta kýžená privatizace, ale to už jsem v Hroznatově nebydlela.

Potom zbourali na křižovatce u nádraží cihlové budovy bývalých dílen a skladů historické Fischerovy strojírny, zůstal jen komín s čapím hnízdem, a postavili Hypernovu. Nároží se tím tupě uzavřelo nepříjemně žlutou fasádou, přes zeď té stavby není nikam dál vidět, komín vykukuje jen tím hnízdem a to si ještě musí stoupnout na špičky.

Mluvila jsem do rozhlasu neustále o tom, že takovým způsobem se město hyzdí a ničí, ale zbytečně, svatá prostoto. O něco později byla zbourána historická továrna Eska (jízdní kola) a na tom místě časem vyvstalo TESCO.

No a nakonec, když nepočítám Lidl, Normu, Plus, Penny a Billu, se na místě zbouraných kasáren po odsunutí vietnamského tržiště kousek stranou vztyčila skleněná zářící kosmická základna supermarketu OBI a vedle hned InterSpar, oba ty obchody dohromady na souvislé ploše někdejších celkem rozlehlých kasáren.

Všímáte si jako já, co bylo zbouráno a co místo toho postaveno? (nápověda: a) továrny, b) nákupní centra). A napadá vás také otázka, kde asi si lidé vydělávají peníze na to, aby mohli nakupovat v těch hyperobchodech?

Jistě napadá, jakož i všechny další otázky s tím spojené, protože na tohle téma přece píšu pořád a už jsem s tím možná i otravná.

↗

Náměstí v Chebu. Foto es.wikipedia.org

Proč to tedy píšu znovu? Protože jsem před několika dny byla v Chebu a za tmy (dny jsou krátké) šla přes náměstí a přilehlými uličkami středověkého centra. Každý druhý obchod je prázdný, na prodej nebo k pronajmutí, na prodej a k pronajmutí jsou celé domy, prázdné je přízemí Špalíčku, je tma, vlhko, město je jako pusté. Dokonce, a to je už co říct, zmizely i mnohé vietnamské obchody, dokonce i okna bytů v domech kolem náměstí jsou slepá.

Prázdná je celá obrovská budova někdejší pošty dole na rohu, tam, kde kdysi stál hostinec U Slunce, kde se ubytovával na svých průjezdech Chebem J. W. Goethe a podle legendy, jejímž autorem byl možná on sám, si na tom rohu podal ke zděšení celého náměstí ruku s městským katem. Tak tahle obrovitá budova je prázdná už několik let.

Nakonec se to povedlo a nikdo za to nebude volán k zodpovědnosti, protože není žalobce, o soudci nemluvě. Nesmyslná soustava architektonicky odporných a dnes už chátrajících obchodů, které, kdyby nic, mohly být aspoň vestavěny do těch továren, jež jim udělaly místo, a někdy třeba mohly být přeměněny na něco užitečnějšího, odstranila ze středu města, co ho oživovalo a co je urbánní podstatou, život se vytáhl z centra na okraje a tam se odehrává v přísném privatissimu.

Staré historické továrny jsou zbořeny a na Švédském vrchu se staví „průmyslový park“. Výroba v montážních halách je tam čistá, klidně by tyhle dílny mohly být v blízkosti středu města, třeba tam, co stojí Hypernova, kdyby tam ovšem zůstaly ty cihlové budovy dílen, lidé by mohli do práce a domů chodit přes náměstí, ale to už je definitivně znemožněno.

V posledním čísle Sborníku muzea Karlovarského kraje (takhle se po nějaké reformě jmenuje to zařízení sídlící v domě, kde zavraždili Valdštejna, aby se nepoznalo, že je to v Chebu) je zajímavý článek o zrušení starého a otevření nového chebského hřbitova.

V 70. letech 19. století byla v Chebu zahájena cílevědomá jednání o přemístění hřbitova z místa těsně za městskou branou (hradby se prolamovaly, město rostlo) z naléhavě hygienických důvodů dál za město. Jednání započala roku 1875 a v květnu roku 1879 byl nový chebský hřbitov v blízkosti Karlsbader Straße slavnostně otevřen.

Pokud jde o proces stěhování hřbitova do městského centra, začalo to, pokud si vzpomínám (do archivu jsem kvůli tomu nešla), roku 1996 rozhodnutím o zbourání chebského pivovaru a postavení Kauflandu. Trvalo nám to tedy mnohem déle než našim předkům, ale dá se říci, že když se nic nestane, roku 2015 by mohlo být dílo dokonáno.