Kdysi, když v Chebu zbourali pivovar a na jeho místě postavili jako první z hypermarketů Kaufland, mělo to za následek zavření soukromé prodejny u nás v Hroznatově.

Jednota to zabalila o pár let dřív a dodnes si myslím, že v tom vězelo něco jiného než konkurence globálních řetězců — my všichni podílníci na družstevním obchodě (vkládaly se dvě stovky a jednou za rok člověk dostal podíl v potravinách v ceně dvaceti korun) jsme byli prostě rozpuštěni, informací o stavu hospodaření (obrovského) družstva se nikomu nedostalo a neměli jsme čas ani dostatečnou orientaci k tomu, abychom se tou věcí hlouběji zabývali.

Ostatně už souběžně s doznívající Jednotou (ale fakt, bylo to divné, protože se zrušenou Jednotou odešla ze vsi i hospoda, přitom dnes tam jsou hospody tři a všechny se udrží při životě — no je to normální?) si jedni sousedé otevřeli takový koloniálek ve svém domě — tam bylo otevřeno denně a když člověk zazvonil po příjezdu posledního autobusu, vyšla paní v noční košili a prodala, co člověk potřeboval.

Pak postavili ten Kaufland, kde bylo všechno levnější, a koloniál skončil. Už tenkrát jsem si kladla otázku, jestli je tohle ta kýžená privatizace, ale to už jsem v Hroznatově nebydlela.

Potom zbourali na křižovatce u nádraží cihlové budovy bývalých dílen a skladů historické Fischerovy strojírny, zůstal jen komín s čapím hnízdem, a postavili Hypernovu. Nároží se tím tupě uzavřelo nepříjemně žlutou fasádou, přes zeď té stavby není nikam dál vidět, komín vykukuje jen tím hnízdem a to si ještě musí stoupnout na špičky.