V článku, který se věnoval blížícím se krajským volbám, jsem vyslovil provokativní premisu: Komunistická strana Čech a Moravy má nakročeno k volebnímu vítězství v Karlovarském kraji. totiž Vše nasvědčuje tomu, že někdejší pohraniční „pevná hráz socialismu a míru“ opravdu znovu zrudne.

Ještě než budou sečteny všechny hlasy, s jistotou můžeme konstatovat několik základních faktů. V Karlovarském kraji bude prakticky s jistotou nejnižší volební účast v České republice, v okrese Cheb bude mít KSČM nejlepší výsledek, v okrese Sokolov nejvíce získá ČSSD a na Karlovarsku bude opět nejsilnější pravice - včetně menších místních sdružení, která v minulých krajských volbách na Karlovarsku získala skoro 40 procent hlasů, primárně jako důsledek předchozí velké koalice ODS a ČSSD v Karlových Varech.

Po volbách v roce 2008 se do krajské vlády dostala KSČM v koalici s vítěznou ČSSD. Podobná koalice existuje již jen v Moravskoslezském kraji, v dalších několika komunisté drží se socialisty tichou koalici. V Karlovarském kraji si pak socialisté pohlídali všechny klíčové kompetence, přes které proudí většina financí, na KSČM pak zbyla správa vnitřních věcí a kultura, lázeňství a cestovní ruch - v této oblasti nicméně řada kompetencí stejně spadá pod sociálnědemokratického hejtmana.

Karlovarská sociální demokracie tak má plně pod kontrolou ostře sledovanou problematiku zdravotnictví a investic. Také si ponechala klíčovou roli v krajské části výboru Úřadu ROP Severozápad s vlastním místopředsedou. Tato zcela jednoznačná odpovědnost se nyní stává i jejím největším problémem. Selhání v oblasti zdravotnictví je zcela evidentní. Krajská vláda si nedokázala poradit se špatně nastavenou transformací, kterou nastavila předchozí koalice, kde byla ČSSD menšinovým partnerem ODS. Vše vyvrcholilo pronájmem krajské nemocnice v Sokolově soukromému subjektu  za nepříliš výhodných podmínek pro kraj. Je zajímavé, že ve vedení sociální demokracie se proti tomuto pronájmu postavil jen David Rath. Při stejné situaci v Moravskoslezském kraji, kdy hejtman Palas pronajímal nemocnici v Novém Jičíně, se už Bohuslav Sobotka zachoval velmi bojovně.

Daleko horší celostátní obraz přinesly Karlovarskému kraji problémy ohledně dotací z EU a jejich korupce vedením Úřadu. Za dosazení nese plnou odpovědnost výbor, který je tvořen čistě politicky z obou krajů. S tím souvisí hloubkový audit EU odhalující další nedostatky. Psát o dalších sporných investicích, předražených jednotlivých částí, podpoře čistě komerčních projektů a výběrových řízeních šitých na míru spřáteleným firmám by bylo na hodně dlouhý článek.

Vtip je v tom, že i když je KSČM v koalici s ČSSD a je tedy plně zodpovědná za všechny problémy, mediálně vychází s čistým štítem. Všechny kauzy tak po nich stékají jako po kvalitní teflonové pánvi. Navíc mají oproti socialistům nespornou výhodu — jednolitost.

Odštěpení dvou expremiérských stran od ČSSD nabralo v Karlovarském kraji na dynamice, kterou odstartovalo odsunutí někdejších čelných představitelů sociální demokracie na nevolitelná místa krajské kandidátky. Početnější družstvo obklopilo Tomáše Hybnera, bývalého náměstka primátora v Karlových Varech, jenž zamířil do NS-LEV21 společně s dalšími několika desítkami členů ČSSD. Nicméně Hybner smutně proslul kauzami v Karlových Varech, které vyvrcholily známou losovačkou. To vedlo k volebnímu neúspěchu v komunálních volbách 2010, k následnému převálcování vnitrostranickou opozicí a k odsunutí i z krajské kandidátky.

K SPOZ se přidal radní Bradáč a posílil tak solidně zavedenou strukturu. Co je ovšem paradoxní a symptomatické je fakt, že jak Bradáč, tak Hybner zůstávají uvolněnými politiky placenými krajem, přičemž celkem má kraj neskutečných deset uvolněných politiků.

Posílení Paroubkovců a Zemanovců je vážnou ranou pro ČSSD. Obě dvě strany mají v silách uzmout socialistům celkem zhruba 10 procent hlasů, přičemž NS-LEV bude velmi výrazně atakovat volební kvórum. Hybner se chytře posunul na druhé místo kandidátky a do čela dal velmi kontroverzního a populistického starostu Františkových Lázní Ivo Mlátilíka. I přes značnou rozporuplnost je pro část voličů velmi přitažlivý, což ostatně svědčí i jeho účast ve druhém kole senátních voleb v roce 2010.

Sociální demokraté tedy v žádném případě nemohou počítat se ziskem 31 procent hlasů tak, jako v roce 2008. Zároveň bude klíčová volební účast. Témata církevních restitucí a důchodové reformy dobře rezonují, ale tolik lidí jako před čtyřmi lety k urnám nepřivedou z jednoho prostého důvodu: uváděné částky jsou pro „obyčejného voliče“ neuvěřitelně abstraktní. Stovky miliard se nemohou rovnat geniálně prostým 30 korunám.

Stabilita voličského jádra je naopak největší výhodou komunistů. V Karlovarském kraji stabilně volí KSČM 13 až 14 tisíc voličů, a to při zhruba třetinové volební účasti. Vyšší účast znamená relativně malý nárůst — ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010 dalo hlas komunistům při účasti 54 procent na 17 tisíc voličů. Navíc poslední průzkumy veřejného mínění různých společností ukazují, že ochota volit KSČM vytrvale  roste.

Kombinace přešlapů politiků ČSSD, nepopularity vlády, tvrdého voličského jádra a levicového kraje (s potenciálem až 50 procent hlasů pro levicové strany) vytváří ten správný koktejl pro volební úspěch KSČM. Základní ingrediencí je právě rozdrobenost levicových stran a kauzy ČSSD z poslední doby. Jednotní socialisté s charismatickým vůdcem by neměli problém přibližovat se číslům, která vykazuje Robert Fico.

Problém je, že spousta voličů KSČM ji vnímá jako „revoluční alternativu“, kterou ovšem není. Díky působení v Poslanecké sněmovně a poslední dobou i v krajských vládách se na čelní místa dostali technologové moci, kteří potřebují politiku jako svůj přímý zdroj obživy, nebo jako zprostředkovaný zdroj peněz. Časem by tak mohlo dojít k tomu, že voliči komunistů začnou být nespokojeni s touto „alternativou“ a budou se poohlížet po nové.