Během rozčilujícího sledování volebních výsledků zkouším psát o něčem jiném. O soužití s Němci tak, jak je viděl Frank Boldt, Evropan a z vlastního rozhodnutí Cheban přišlý z Brém, člen strany Zelených a její kandidát do někdejších evropských voleb, do voleb senátních i komunálních v Chebu (to vše neúspěšně), chvíli šéf katedry dějepisu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity, zakladatel centra vzdělanosti nazvaného Evropské Comenium, snílek, intelektuál, kulturní historik, polemik, tlumočník a  poradce několika evropských politiků několika generací: od Willyho Brandta až po Petra Pitharta.

Čtu si knížku Cheb, město evropských dějin s podtitulem Esej o česko-německé koexistenci, a mám tak před sebou úplně jinou dějinnou i politickou perspektivu než se jeví z mediálně sdíleného obrazu.

Frank Boldt ve svém eseji (který úplně nedokončil, protože v roce 2006 krutě předčasně zemřel) zejména polemizuje s nacionalisticky-jazykovým rozlišením na Čechy a Němce. Připomíná, že lecjaký vehementní český vlastenec byl původem z německých oblastí a mnohý německy mluvící Němec nejen že mluvil i česky, ale byl Čech přesvědčením i skutky. Za všechny dva příklady: František August Brauner a Kašpar Šternberk. A k tomu přistupuje obyvatelstvo židovské, kde je to s jazykem a pocitem národní příslušnosti ještě složitější.

Složité je to i s pojmy jako Svatá říše římská, německé císařství, české království, a úplně nejsložitější s pojmem Čechy, pro které němčina má vedle nelibozvučného Tschechien i krásné slovo Böhmen, zatímco čeština slovo Bohemia k označení národnostně smíšené země nepoužívá, a tedy neumí jazykově rozlišit příslušnost zemskou od národní a jazykové. Pro Chebsko zásadně důležitý rod Štaufů je z velké části italský a kdo jsou vlastně ti Lucemburkové…? Václav II. když obdržel Chebsko jako věno své manželky Guty, dcery Rudolfa I. Habsburského, tímto upevnil hranice českého království nebo je naopak otevřel? Vždyť historická hranice Českého království s Bavorskem byla vnitřní hranicí římské říše, kterou nebylo třeba bránit — před kým? Před Čechy snad, kteří byli říšskou součástí? A Čechy před Němci? — s takovou představou jsme o mnoho století dál, ve středověku se sousední území kolonizovala, stavěly se kláštery, ne pohraniční zátarasy.