Od pádu Nečasovy vlády vznikají k dalšímu vládnutí nejrůznější, někdy až senzační dohady.

Zaznívají diskuse k ustavení úřednické vlády. Chtěl bych zdůraznit, že do politologie patří i ekonomika: úřednická vláda byla jediné řešení k odstavení vládní garnitury neschopné zajistit rozvoj ekonomiky. Do konce listopadu 2013 bylo z celkové alokace prostředků EU pro období 2007-2013 808,8 mld. Kč certifikováno k proplacení celých 130,2 mld. Kč, tj. 40,8 %.

Jaký zázrak by se musel stát, aby se podařilo beze zbytku dočerpat zbylých 678,6 mld. Kč? A o kolik z čerpání se zasloužila za necelé pololetí činnosti a i jinak omezených možností úřednická vláda? Protože viníci nečerpání rozvojových zdrojů stále zdůrazňují, že je nutno spoléhat jen na vlastní zdroje.

Do nich ale patří v EU i její spolufinancování. (A proto se měl i zbytek zdrojů, který se nenechal unikat do zahraničí, snížit škrty výdajů rozpočtu 2014 o cca 24 mld. Kč, aby se rozvoj ekonomiky dále podvázal? Musí se ekonomika dostat co nejblíže ke dnu, snad aby se mohla více odrazit?) Čekání na řádné volby a novou vládu by mizérii protáhlo o celý rok, včetně čerpání spolufinancování EU ze střednědobého programu 2014-2020.

Zásluha Rusnokovy vlády je v počátku zvratu hospodářské politiky směrem k rozvoji ekonomiky. Někteří členové vlády učinili v té rychlosti problematické kroky, lze je ale napravit, protože se prozatímní vláda v zásadě neměla zabývat jinými než operativními opatřeními. A patrně by kritizovaných kroků bylo méně, kdyby nebyl na vstup do úřednické vlády vyhlášen politický acht.

Výsledky voleb nedopadly podle očekávání řady politických stran. Jenomže zásadním bodem programu levicové opozice pro nové volby snad kromě KSČ byly právě jen nové volby. K propracování programu odstranění prvků legální destrukce státní správy a ekonomiky státu nedošlo zřejmě pro neshody v ČSSD a proto nedostatek času na koncepční činnost.

Překvapivé výsledky ANO spočívaly na programu odstraňování prvků destrukce státu a prioritě rozvoje ekonomiky, s využitím podnikatelských postupů.

Celá vládní koalice se hlásí k evropské integraci, musí se tedy také hlásit k tržní ekonomice s přívlastkem „sociální“. Protože se v EU v současné době začíná tvrdě prosazovat sociální dimenzi integrace (proti bylo v podstatě jen Spojené království a propadlé politické uskupení ČR), bude koalice v souladu s touto koncepcí.

Samozřejmě, že se v důsledku pohledu na státní správu většinou jen z vnějšku opozdí některé správní reformy. A až se koaliční partneři ujistí, že s výjimkou snížených sazeb DPH na některé ze základních životních potřeb nestačí současné, proti EU podprůměrné sazby daní z příjmů na úhradu společenských potřeb, že nelze nezdaňovat úniky výnosů z podnikání v ČR do zahraničí, že se ČR nemůže stát daňovým rájem, ale pro podnikání důvěryhodnou zemí s výkonným aparátem, a až se odstraní i únik příjmů z části šedé ekonomiky, nepochybně dojde k harmonizaci systému daní s vyspělými státy EU.

Do té doby je ale nutno sledovat a hodnotit plnění podepsané koaliční smlouvy. Je jisté, že jí bude kritizovat padlé koalice a například ty skupiny v ČSSD, které frakční činností podstatně omezily prostor pro projednávání programových otázek.

Pokud jde o jednání koalice sociální tržní ekonomiky s levicovým presidentem, je pozoruhodné, jak hromadné sdělovací prostředky hledají náznaky sporných stanovisek těchto ústavních partnerů jako základů budoucí „nedohody“.

Komentátoři, sledující klidně mnohaleté „huntování“ ekonomiky i státní správy, si zdánlivě nedovedou představit, že mezi vládou, většinou parlamentu a presidentem musí probíhat výměna názorů hlavně ve formě konstruktivní diskuse. Snad podle pojetí v ČR zakázaných kohoutích nebo psích zápasů se naopak předpokládá stálý boj na život a na smrt, protože se názory v diskusi nesblíží. Že by demokracie již nebyla diskuse?