V Hondurasu všechno při starém
František KalendaČtyři a půl roku po svržení levicového prezidenta Zelayi vyhrála volby opět pravice. Jistá šance na alespoň výhledovou změnu přežívá v politickém hnutí LIBRE, jemuž se podařilo narušit tradiční bipartismus.
Nedělní volby v Hondurasu provázela nejistota. Oba nejsilnější kandidáti, Juan Hernandéz z vládnoucí Národní strany i Xiomara Castrová, manželka svrženého prezidenta Manuela Zelayi, se podle všech posledních průzkumů umísťovali těsně vedle sebe. Naopak osobní průzkumy každého z nich naznačovaly solidní vítězství. Situace dospěla do absurdního bodu, kdy se hned po volbách prohlásili oba kandidáti za vítěze.
Nicméně přicházející výsledky během posledních dní začaly zřetelně naznačovat, že vítězem se stane Juan Hernandéz, možná nejdůležitější politická figura v Hondurasu od úspěšného puče v roce 2009. Současný předseda Kongresu byl již předběžně vyhlášen Nejvyšším volebním tribunálem za vítěze, předseda tribunálu se nechal slyšet, že oficiální vyhlášení proběhne v nejbližších dnech. Při zhruba 81 procentech sečtených výsledků vedl Hernandéz s 36 procenty, Castrová měla přes 29 procent. Za nimi se s odstupem umístil kandidát Liberální strany a Strany proti korupci. Výsledky se mohou po sečtení všech hlasů ještě posunout, avšak na změnu prvního v pořadí, podle honduraského systému automaticky zvoleného prezidentem, to stačit nebude.
Co bude vítězství kandidáta vládnoucí strany znamenat?
Bezprostředně politickou nestabilitu. Xiomara Castrová odmítá od prvního okamžiku svou prohru uznat a tvrdí, že má v ruce důkazy o zfalšování devatenácti procent všech hlasů. Několik stovek jejích příznivců v posledních dnech protestovalo v ulicích hlavního města, přestože policie proti nim brutálně zasahovala. Pozorovatelé z Evropské unie a Organizace amerických států však tvrdí, že k žádným výrazným incidentům během volebního procesu nedošlo.
I kdyby to byla pravda, není možné se divit, že Castrová nevěří oficiálním výsledkům. Kandidáti její nově založené strany LIBRE (Liberdad y Refundación) byli před volbami cílem útoků, 18 z nich dokonce bylo zavražděno. Kongres ovládaný Hernandézem a příznivci převratu (odstraněný Zelaya a opozice volby následující po převratu bojkotovali) také v prosinci 2012 odstranil nepohodlné členy Ústavní rady při Nejvyšším soudu a nahradil je spřátelenými osobami.
Zřetelná byla krom toho Hernandézova mediální a finanční převaha. Kandidáta Národní strany podporovala mocná oligarchie a většina důležitých sdělovacích prostředků. Proti Castrové se naopak v posledních měsících vedla démonizující kampaň; byla prezentována veřejnosti jako komunistka toužící po následování Kuby a Venezuely.