Současný stav veřejného komunikačního prostoru je takový, že ani nadprůměrně vzdělaný občan není schopen reálně vyhodnocovat výsledky veřejného rozhodování.

Zatímco spolu s exponenciálním růstem informací ve veřejném prostoru si veřejná správa s větším či menším zpožděním buduje nákladné nástroje na podporu svého rozhodování, veřejnost má pro hodnocení výsledků tohoto procesu prakticky tytéž prostředky, jako před desítkami let, jen kvantitativně více rozvinuté.

Na této situaci se rovněž podílí (či spíše je imanentní součástí vývoje) neustále rostoucí složitost veřejnosprávního prostoru, do značné míry nahodilý a partikulárními zájmy ovlivňovaný vývoj legislativy a málo průhledná, kompetenčně nevyjasněná struktura veřejných rozhodovacích institutů.

Není tedy divu, že ze společnosti se vytrácí základní princip zastupitelské demokracie: schopnost veřejnosti učinit si bez zbytečného odkladu názor na úroveň a výsledky veřejného rozhodování a na vliv tohoto rozhodování na kvalitu života jednotlivců i fungování celku - státu.

Z deficitu tohoto principu pak pochází značná frustrace části veřejnosti. Pro objektivně prožívané snižování životní úrovně lidé nalézají vcelku správná intuitivní vysvětlení (nízká lidská i odborná kvalita vrcholových politických osobností). Nicméně neexistence hodnotících kritérií vytváří dostatek místa pro vypouštění mlhy: pro „politicky“ motivovanou relativizaci a praktických individuálních zjištění. To má několikanásobný účinek:

1. Pocit nepostradatelnosti politiků jako společenské vrstvy, která jediná se cítí být kompetentní k pohybu a činění konečných rozhodnutí ve spletitém prostoru veřejné správy.

2. Tento pocit je sdílen stávajícími politickými silami bez rozdílu pravolevé orientace a vnější rétoriky. Stejně tak se do něj vžívají všichni noví hráči, projevující ambice mít na veřejném rozhodování podíl. Postoj se dá vyjádřit sloganem: „Dejte nám svůj hlas, svou důvěru a to nám stačí, neboť my nejlépe víme, jak na to“.

3. Nezměněný stav dezorientace veřejnosti a neexistence nabídky politických sil na změnu tohoto stavu násobí všeobecně sdílený pocit zmaru a intuitivní hodnocení politické, ale i výkonné části veřejné správy jako mocichtivého, chamtivého parazita na společnosti.