Semínkové nařízení limituje agrobiodiverzitu podobně jako současná legislativa

Marek Kvapil

Problém nejen české ale celé evropské osivářské legislativy je v tom, že ilegalizuje prodej semínek neregistrovaných odrůd a limituje tím genetickou rozmanitost zemědělství.

Europoslanec Pavel Poc měl pravdu, když zde v DR tvrdil, že přijetím návrhu „semínkového nařízení“, který nedávno předložila Evropská komise, by se pro nás prakticky nic nezměnilo. Jenže to je právě špatně.

Proč? Protože zahrádkář, který si vypěstoval vlastní semínka rajčat a vložil do nich svou práci, je dnes nemůže legálně nikomu prodat. Porušil by totiž zákona č. 219/2003 Sb. A podle paragrafu 38a tohoto zákona, může dostat pokutu až 1 000 000 Kč.

Problém nejen české ale celé evropské osivářské legislativy je v tom, že ilegalizuje prodej semínek neregistrovaných odrůd a limituje tím genetickou rozmanitost zemědělství.

Tisíce neregistrovaných odrůd kulturních plodin, které jsou udržovány v kolekcích semenářských organizací a v zahradách tisíců zahrádkářů, nesmějí být legálně prodávány. Často se jedná o staré, krajové, rodinné, neprůmyslové a jiné vzácné odrůdy, které nikde jinde neexistují.

Trh s neregistrovanými odrůdami je v Evropské Unii zatlačen do šedé ekonomiky. Přitom jinde ve světě s ním nemají problém.

Proč není možné neregistrované odrůdy zaregistrovat a legálně je začít prodávat? Protože pro semenářské organizace či firmy zaměřené na maximálně rozmanitou produkci, nehledě na zahrádkáře, je to příliš drahé a administrativně náročné.

Semo, jedna z největších českých semenářských firem pokrývající asi třicet procent našeho trhu s osivy, má v nabídce pouhých osmnáct registrovaných odrůd fazolí. Naše drobná semenářská neziskovka Gengel nabízí ve svém katalogu šestašedesát neregistrovaných odrůd fazolí. Ve srovnání se Semem ale prodává jen malé skupince věrných pěstitelů.

Kdyby měl Gengel každou z těchto odrůd registrovat, testovat, evidovat a uhradit veškeré poplatky s tím spojené, jak nařizuje zákon, pravděpodobně zkrachuje. Nemá zdaleka takový odbyt jako Semo, a přesto by musel uhradit téměř čtyřnásobek toho, co tato firma. Aby přežil, nezbývá mu než balancovat na hranicích legality a fungovat v obrovské nejistotě. Podobných případů je v celé Evropě mnoho.

Návrh „semínkového nařízení“ by na tomto tristním stavu mnoho nezměnil. Proto jsem europoslanci Pavlu Pocovi již v polovině listopadu poslal několik pozměňovacích návrhů, které by to mohly napravit. Kromě toho jsem napsal článek, v němž se na celou záležitost dívám nikoli z hlediska průmyslového obchodního modelu, ale z hlediska agrobiodiverzity, která je základem, z něhož musí vyrůstat jakékoli udržitelné zemědělství.

Jako zahrádkář a samozásobitel nestojím o průmyslové odrůdy, které mi nabízí Semo a jiné velké osivářské firmy. Mám jiné potřeby než velkozemědělci.

Nestojím o odrůdy dýní s tenkou dužninou a rozsáhlou jádrovou částí se semeny. Preferuji dýně s maximálně tlustou dužninou a minimálním obsahem semen. Selektovat odrůdy dýní na takové vlastnosti se ale semenářským agropodnikům nevyplatí, takže je u nich neseženu.

Podobně netoužím po rajčatech, která dobře snášejí přepravu, ale jsou mdlé chuti. Potřebuji rajčata s tou nejrajčatovější chutí a taková v nabídce Sema nenajdu. A hlavně chci mít na výběr ze stovek či tisíců odrůd nejrůznějších barev, tvarů a chutí. Chci maximální rozmanitost, jenže státem kontrolovaný trh s registrovanými odrůdami není schopen tuto mou potřebu uspokojit.

Pokud je pro české osiváře registrace ve Společném katalogu odrůd dobrou vizitkou pro obchod se zahraničím, ať si tedy své odrůdy registrují, ať svá osiva testují a opatřují je předepsanými návěskami. Nenuťme k tomu ale i zahrádkáře a neziskové organizace, které slouží veřejnému zájmu tím, že pečují o rozmanitost, která v průmyslovém obchodním modelu těžko hledá zázemí.

Proč by vedle sebe nemohly koexistovat trh s registrovanými supervýkonnými odrůdami vhodnými pro velké průmyslové podniky a trh s neregistrovanými tradičními odrůdami vhodnými pro zahrádkáře a drobnější pěstitele? Proč by neměl mít spotřebitel možnost volby?

    Diskuse
    November 28, 2013 v 8.49
    Kdyby to tak bylo, bylo by to špatné
    Podle návrhu nařízení ale Gengel nemusí "každou z těchto odrůd registrovat, testovat, evidovat a uhradit veškeré poplatky s tím spojené". Ještě je možnost prodávat je pouze na základě uznaného popisu nebo jako tzv. heterogenní materiál. Nedosti na tom, ještě je možné prodávat je v režimu tzv. menšinového trhu. Současný návrh nejspíš není dokonalý, ale určitě umožňuje kladně odpovědět na otázky v závěru článku.
    MF
    November 28, 2013 v 9.39
    Reakce M.Kvapila
    Autor nemá přístup do diskuze, vkládám za něj:

    Máte pravdu, že například pro menšinový trh registrace vyžadována není. Ale jinak zůstává mnohé při starém. U všech možností, které zmiňujete (úředně uznaný popis, heterogenní materiál i menšinový trh) nařízení vyžaduje, aby byl rozmnožovací materiál dodávaný na trh jako tzv. standardní materiál. Požadavky na standardní materiál (část B, příloha II) jsou tyto:
    -minimální klíčivost
    -maximální obsah tvrdých semen
    -minimální čistotu
    -maximální obsah vlhkosti
    -minimální vitalitu, definované rozměry a specifické třídění -maximální míru přichycené zeminy nebo cizorodých látek -rozmnožovací materiál musí být prostý zvláštních vad a poškození
    -musí být dodržen limit výsyktu škodlivých organismů

    Článek 16 dále stanovuje, že standardní rozmnožovací materiál „musí být produkován v souladu s požadavky na produkci stanovenými v části A přílohy II“, kde jsou uvedeny další požadavky na množitelské plochy a porosty.

    To ale není vše, protože článek 19 říká, že „standardní materiál je identifikovatelný prostřednictvím návěsky provozovatele“. A článek 28 určuje, že „návěsky provozovatele vyrábí a připevňuje profesionální provozovatel poté, co v rámci kontrol, odběru vzorků a testování ověřil, že rozmnožovací materiál rostlin splňuje požadavky na produkci a kvalitu vedené v článku 16“.

    Takže ty podmínky jsou v návrhu nařízení stále natolik přísné, že dnešní neregistrované odrůdy by patrně zůstaly nadále velmi špatně dostupné a agrobiodiverzita by zůstala omezena.
    November 28, 2013 v 11.17
    Takže trh s neregistrovanými tradičními odrůdami vhodnými pro zahrádkáře a drobnější pěstitele vznikne resp. zůstane zachován
    Chápu, že po zkušenosti s některými úřady může někdo nabýt dojmu, že je potřeba "být ve střehu". Ale pokud se shodneme, že zahrádkář zmiňovaný v článku i Gengel spadají do režimu menšinového trhu, musíme se ještě přít o požadavky na tzv. heterogenní materiál? Nestačí tzv. menšinový trh pro zajištění možnosti volby, pro existenci "trhu s neregistrovanými tradičními odrůdami vhodnými pro zahrádkáře a drobnější pěstitele“. To byla, ehm, řečnická otázka.

    Panu Kvapilovi jako by však menšinový trh nestačil (aniž uvedl, proč) a rozepsal se dál, aby ukázal, že prý „jinak zůstává mnohé při starém“.
    Přiznávám, že současně platnou unijní semenářskou legislativu neznám podrobně. Takže ano, mnohé mimo menšinový trh asi zůstává při starém. Ale co je na tom tak strašného?

    V novém návrhu nařízení se už trochu orientuji a tak jsem poznal, že pan Kvapil jej cituje nebo parafrázuje trochu zestručněně a hlavně vytrženě z kontextu. Snad je to nutná daň za širší srozumitelnost, nevím.

    Pro přesnější porozumění ale nezaškodí uvědomit si například také toto:

    * ony požadavky na standardní materiál v příloze B jsou uvedeny tímto návětím: "V závislosti na vlastnostech jednotlivých rodů nebo druhů musí rozmnožovací materiál rostlin splňovat jeden nebo více z těchto požadavků na kvalitu...".
    * článek 28 neurčuje konkrétní metody (natož jejich náklady) kontroly, testování, atd.
    * ve zmocnění Komise k vydání prováděcích předpisů je v čl. 15 výslovně uvedeno, aby heterogenní materiál mohl být produkován a dodáván na trh, aniž by splňoval požadavky na odlišnost, uniformitu, stálost a dostatečnou užitnou hodnotu, může Komise upravit "...zavedení poplatků a nákladových položek pro výpočet těchto poplatků, pokud jde o registraci heterogenního materiálu uvedeného v písmenu d) takovým způsobem, aby se zajistilo, že poplatek nebude představovat překážku registrace dotčeného heterogenního materiálu."
    * v čl. 13 odst. 2 se heterogenní materiál výslovně vyjímá z požadavků na produkci a kvalitu stanovené pro příslušnou kategorii.

    Teoreticky je možné, že následné prováděcí předpisy by nějaké komplikace zejména pro heterogenní materiál a registraci uznaným popisem – u menšinového trhu to snad ani teoreticky nehrozí – mohly přinést. Ale:
    * při přípravě prováděcích předpisů je Komise vázána důvodovou zprávou a hlavně důvody uvedenými v preambuli. Tam se několikrát píše jasně, že nesmějí vznikat překážky pro agrobiodiverzitu.

    * jestli někdo ani za těchto okolností Komisi nevěří (nevím, proč, a rozhodně to není můj případ), tak zásadním pozměňovacím návrhem je změnit ta zmocnění ze spíše exekutivních („delegovaných“ na Komisi) na smíšená („implementovaná“), s větší účastí Evropského parlament a tedy našich zástupců v něm.

    Já přiznávám, že semínkům moc nerozumím a od Gengelu jsem vždycky dostával jen zanedbatelná množství reprodukčního materiálu - a zadarmo. Mám ale nejen ze své úřednické praxe jisté zkušenosti ve čtení a používání zákonů a podobných předpisů, tak jsem si dovolil je použít.
    MF
    November 28, 2013 v 11.50
    Reakce M.Kvapila
    Z článku 12 navrhovaného nařízení vyplývá, že rozmnožovací materiál pro menšinový trh lze produkovat a dodávat na trh jenom jako standardní materiál. A v tom je právě ten háček. Takže ty požadavky na standardní materiál by se týkaly i prodeje semínek mezi zahrádkáři. Což je absurdní.
    November 28, 2013 v 14.53
    Takže zpátky k menšinovému trhu
    Ano, rozmnožovací materiál pro menšinový trh lze produkovat a dodávat na trh jenom jako standardní materiál. Doporučuji ale uvědomit si smysl (účel) článku 12. On totiž článek 12 zavádí pro odrůdy, u kterých je plná (!) registrace povinná, také jiné kategorie materiálů, než je ten standardní. Tyto "vyšší" kategorie vyžadují zvláštní identifikaci, certifikaci a označení. Tyto další úkony se ale NEmají dělat u odrůd s uznaným popisem, u heterogenního materiálu ani u materiálu pro menšinový trh. Takže jaký háček? Co je na této faktické výhodě (!) absurdního? Kdyby to bylo opačně, tedy kdyby tam NEbylo uvedeno "pouze jako standardní materiál", znamenalo by to, že za určitých okolností je možné tu identifikaci atd. vyžadovat i u materiálu pro menšinový trh.
    MF
    November 28, 2013 v 20.58
    Reakce M.Kvapila
    Pane Guthe, zdá se mi, že nechápete, nebo nechcete chápat, co se snažím sdělit. Zkusím to tedy vysvětlit znovu.

    Ano, požadavky na standardní materiál jsou mírnější než požadavky na zbylé tři kategorie rozmnožovacího materiálu. Stále jsou ale natolik přísné, což jsem se snažil doložit výše, že zahrádkář, který chce prodat svá semínka jiné osobě, je nikdy nebude schopen splnit. Ani na to není vybaven. To je na tom absurdní.

    Přitom prodej výpěstků zeleniny omezován není a dokonce je do určité částky osvobozen od daně. Cítím se nařízením omezen, protože semenařím a rád bych svá semínka volně a bez omezení prodával třeba někde na trhu, podobně jako tam prodávám dýně. V USA tohle není problém. Proto tam také vznikají malé rodinné semenářské firmy, které nabízejí zcela jiné typy odrůd, než je běžný průmyslový standard.

    Podobně neziskovky jako Gengel, které semínka prodávají jiným lidem, budou těmito požadavky na standardní materiál příliš zatěžovány, což bude nejen omezovat rozmanitost jejich nabídky, ale bude to ohrožovat vůbec jejich samotnou existenci. Na to poukazuji ve svém článku, když srovnávám nabídku 66 odrůd fazolů u Gengelu a nabídku 18 odrůd fazolů u Sema.

    Abych se přiznal, tak mám podezření, že smysl článku 12 je v tom, nenápadně a v zákrytu omezit onu "úžasnou" výjimku zvanou menšinový trh. Je to samozřejmě jen moje spekulace.
    November 28, 2013 v 22.4
    Cítit se je důležité a já to plně respektuji, ale nestačí to k legislativní práci
    Pane Kvapile,
    přiznám se, že z našeho dialogu tady mám trochu pocit, že Vy apriori "víte", že někde v tom nařízení je nějaký přehnaný požadavek. Když se Vás zeptám, kde přesně, zkoušíte postupně různé články resp.pasáže. Odbočka: Ptám se Vás, jednak protože chci pochopit, co konkrétně Vám tam vadí, jednak protože připouštím, že nějaký požadavek, který tam je, opravdu může být problematický. Konec odbočky.
    Myslím si trochu neskromně, že jsem zatím u všech pasáží, které jste uvedl jako příklad, dokázel předvést, že se na menšinový trh nevztahují a pokud vztahují, že nejsou likvidační. Aspoň prozatím nejsou, dokud a pokud neznáme prováděcí předpisy.
    Kdybychom spolu na nějakou nepochybně problematickou pasáž přišli, navrhuji optat se v Komisi, co a proč tím mysleli, a legislativců (to je zvláštní druh právníků), jak to může být vykládáno.
    Já nesemenařím, takže mám jen omezenou kapacitu, kterou tomu mohu věnovat, ale aspoň něco.
    Zatím jediný nepochybně smysluplný (a systémový) pozměňovák, který mě napadl, je změna prováděcích předpisů na implementované akty, abychom na ně jako občané Unie měli vliv prostřednictvím EP.
    MF
    November 29, 2013 v 9.57
    M.Kvapil:
    Pane Guthe, píšete: "Myslím si trochu neskromně, že jsem zatím u všech pasáží, které jste uvedl jako příklad, dokázel předvést, že se na menšinový trh nevztahují a pokud vztahují, že nejsou likvidační. Aspoň prozatím nejsou, dokud a pokud neznáme prováděcí předpisy."

    Na to mohu jen napsat:
    1) Všechny pasáže, které jsem zde citoval, se na menšinový trh vztahují.
    2) Nepředvedl jste, že požadavky na standardní materiál pro tzv. menšinový trh, nejsou likvidační pro: - zahrádkáře - semenářské organizace

    Vrátím se ale k Vaší dřívější poznámce stran požadavků na kvalitu standardního materiálu pro menšinový trh, protože je pravda, že jsem na ně nereagoval.

    Napsal jste: "Pro přesnější porozumění ale nezaškodí uvědomit si například také toto:
    * ony požadavky na standardní materiál v příloze B jsou uvedeny tímto návětím: "V závislosti na vlastnostech jednotlivých rodů nebo druhů musí rozmnožovací materiál rostlin splňovat jeden nebo více z těchto požadavků na kvalitu...".
    * článek 28 neurčuje konkrétní metody (natož jejich náklady) kontroly, testování, atd.""

    Moje reakce:
    Není jasné v závislosti na jakých "vlastnostech jednotlivých rodů nebo druhů" musí rozmnožovací materiál splňovat požadavky na kvalitu. Není tedy jasné kolik a jaké z těch požadavků na kvalitu z uvedeného výčtu musí rozmnožovací materiál daného druhu splňovat. Protože to není jasné, každý z těch požadavků představuje potenciální omezení. Navíc pokud chci rozmanitou nabídku, budu pracovat s širokou škálou rodů a druhů, takže většinu z těch požadavků na kvalitu budu nakonec stejně muset nějak kontrolovat a ověřovat. Jen ověření klíčivosti samo o sobě představuje určitou zátěž. Na měření vlhkosti potřebuji vlhkoměr. Netuším, jak bych například kontroloval výskyt škodlivých organismů.

    Znovu opakuji, že běžný semenařící zahrádkář na tohle prostě není vybaven. Takže to povede buď k tomu, že při prodeji semínek bude obcházet zákon, nebo je prostě nebude prodávat. Není důvod těmito požadavky zahrádkáře zatěžovat.

    I když článek 28 neurčuje konkrétní metody kontrol a testování, představují tyto povinnosti určitou časovou, organizační, technickou a tím i finanční zátěž. Čím větší rozmanitost druhů a odrůd, tím větší ta zátěž bude, protože tím více požadavků na kvalitu (z uvedeného výčtu) bude třeba splnit a tím více testování a kontrol bude třeba ve spojitosti s každou odrůdou provádět. Tento princip jde vyloženě proti rozmanitosti.

    Podobně některé požadavky na obsah návěsky provozovatele uvedené v části A přílohy III jsou pro zahrádkáře zcela nepřiměřené a pro menší semenářské organizace budou představovat administrativní zátěž a tím další limit pro rozmanitost jejich nabídky. Tyto požadavky mimo jiné zahrnují:

    - dvoupísmenný kód uvedený v normě ISO 3166-1 alpha 222 pro daný členský stát a případně název nebo akronym příslušného orgánu, u něhož je profesionální provozovatel registrován
    - číslo partie dotčeného rozmnožovacího materiálu rostlin a případně odkaz na jedinečný údaj vysledovatelnosti, jako je čárový kód, hologram nebo čip;
    - označení "pravidla a normy EU"
    -odkazy na deklarovaný počet semen, podnoží nebo jiných jednotek rozmnožovacího materiálu nebo případně na čistou nebo hrubou hmotnost;

    Deklarovat počet semen třeba u osiva salátu, rukoly nebo rajčat vyžaduje pořízení speciální váhy.

    Pro mě jako semenařícího zahrádkáře je tohle neakceptovatelné. A nedivím se semenářským organizacím jako Arche Noah, Kokopelli nebo britské firmě Real Seeds, která specializuje na odrůdy pro zahrádkáře, že se proti nařízení ohrazují.
    November 30, 2013 v 10.47
    Váha ani vlhkoměr snad nejsou "tristní". Bouřit se je správné.
    Nevím, jestli se mi podaří vyhmátnout to podstatné, ale zkusím to. Podle Vás, pane Kvapile, „každý z těch požadavků představuje potenciální omezení“. Já nevím. Neprodávám semena, ale občas je kupuji nebo dostávám.

    * Nechápu, jaké omezení představuje například uvádět údaj o klíčivosti. Pro vysévání je docela důležitý a každý z mých sousedů či kamarádů ho s uspokojivou mírou přesnosti zná – bez zjevného omezení.

    * „Hrozbu“ nákupu vlhkoměru věru nepovažuji za likvidační, když tento se dá pořídit za 170 Kč. Speciální váha, o které píšete jinde, pro změnu za 314 Kč. To že mají být limity pro nabídku ze strany menších semenářských organizací?

    * Jestli netušíte, jak byste měl například kontroloval výskyt škodlivých organismů, dám vám klidně radu (a to zdarma, jak je mezi zahrádkáři běžné): docela se osvědčïla metoda optická neboli vizuální.

    Myslím, že mezi jednotlivými zahrádkáři a nadšenci kolem Gengelu na jedné straně a firmami, které nesplňují obecnou definici mikropodniku (prostě proto, že jsou větší – mají celkovou roční bilanční sumu větší než 2 miliony eur) na straně druhé existují jisté ekonomické a organizační rozdíly, které je vhodné zohlednit.

    Je mi skoro líto, když vidím, jak hledáte a, obávám se, trochu i zveličujete nejrůznější potenciální omezení, jen abyste podložil svůj vášnivý odpor či obavy. Já si obecně velmi vážím občanského zájmu o věci veřejné. Zdá se mi ale – a omlouvám se, jestli odhaduji špatně – že byste mohl své zkušenosti, čas a elán využít i tak, že přistoupíte na můj návrh vznesený výše. To jest, když přijdete na nějakou nepochybně problematickou pasáž, optat se v Komisi, co a proč tím mysleli, a legislativců, jak to může být vykládáno.

    Píšete například (a já souhlasím), že „není jasné v závislosti na jakých ´vlastnostech jednotlivých rodů nebo druhů´ musí rozmnožovací materiál splňovat požadavky na kvalitu“. Zkusil jste se na to už zeptat autorů návrhu? Není to tak těžké, přinejmenším jeden z nich (Ladislav Miko) komunikuje i česky a elektronickou poštou operativně.
    MF
    November 30, 2013 v 17.37
    M.Kvapil:
    Pane Guthe, myslím, že v této chvíli již není čas na to ptát se autorů návrhu, jak to mysleli. Navíc rozhodující nejsou úmysly tvůrců zákona, ale to, jak je zákon napsaný a nadefinovaný, kolik nejasností obsahuje a jaký prostor pro různé interpretace nabízí. (Každá zjevná nejasnost si zaslouží kritiku a měl by být odstraněna, aby se minimalizovala právní nejistota.) Myslím, že jsme se spolu dotkli několika problematických míst a po prostudování materiálů Arche Noah jsem přesvědčen o tom, že jich je mnohem víc. Četl jste je?

    Je škoda, že se tím u nás vážně a do hloubky skoro nikdo nezabývá. Vždyť jde o hodně. Nařízení pravděpodobně ovlivní na další desítky let základy evropského zemědělství. Proto se mimo jiné snažím o maximálně kritický pohled, byť bych se mohl věnovat i jiným věcem. A i když to tak v některých chvílích možná nevypadalo, velmi si vážím toho, že jste byl mezi těmi, kdo tohle téma u nás otevřeli k veřejné diskuzi. Děkuji Vám za to. Do Prahy to mám z Hané daleko, takže jsem ke kulatému stolu nedorazil:-)

    Ale zpátky k naší diskuzi.

    Podle mě je problematická již ona formulace v článku 28 že „návěsky provozovatele vyrábí a připevňuje profesionální provozovatel poté, co v rámci kontrol, odběru vzorků a testování ověřil, že rozmnožovací materiál rostlin splňuje požadavky na produkci a kvalitu uvedené v článku 16“. (Já bych to pro zahrádkáře a neziskovky formuloval jinak. Třeba ve smyslu, aby "udělali vše, co je v jejich možnostech, pro zajištění uvedených požadavků na kvalitu".)

    Jedna věc je "znát" přibližně klíčivost na základě odhadu, druhá věc je klíčivost "ověřit". Nařízení vyžaduje to druhé. Pokud mám klíčivost nějak ověřit, musím provádět testy klíčivosti. (Neznám jiný způsob ověření klíčivosti.) Zkuste si představit, co to v praxi znamená. Umístit sto nebo tisíc semen od každé odrůdy na petriho misku s navlhčenou vatou a čekat několik dní až týdnů, kolik semen vyklíčí. (Osivo některých druhů, třeba rajčat a paprik vyžaduje k vyklíčení teplotu cca 20 stupňů. Místnost tedy musí být vytopitelná.) Následně spočítat vyklíčená a nevyklíčená semena a údaj si někam poznamenat. Představte si, že třeba v Gengelu tohle musí dělat pro stovky odrůd, které nabízejí. Pravděpodobně na to ani nemají prostory. (Zatím jsme nevyloučili, že se tento požadavek na kvalitu týká většiny druhů a odrůd nabízených v Gengelu. Já bych si tipnul, že zrovna klíčivost by v praxi byla vyžadována u semen všech druhů zemědělských plodin. Podobně i minimální vlhkost.)

    Proč tohle vyžadovat po zahrádkářích? Proč by nemělo stačit to, že údaj o klíčivosti "každý z mých sousedů či kamarádů s uspokojivou mírou přesnosti zná", jak sám píšete? Mně tohle ujištění stačí i u semínek z Gengelu.

    Pošlete mi prosím odkaz na vlhkoměr určený k měření vlhkosti semen za 170 Kč. O žádném takovém nevím. Nakolik mám přehled, tak ceny začínají na 6000 Kč (http://www.akaska.cz/sdruzeni-ms/vlhkomery-teplomery.php). Neříkám, že takové náklady jsou vyloženě likvidační, ale proč tím obtěžovat zahrádkáře? Pro semenářskou organizaci je s měřením vlhkosti spojena další práce navíc včetně administrativní zátěže. Je opravdu nutné, aby v Gengelu měřili vlhkost svých semen a uváděli ji na návěskách? Já to nevyžaduji. Raději ať mi místo toho nabídnou několik odrůd navíc.

    Nevyžaduji na návěskách ani další zbytečné údaje, které jsem již uvedl v předchozím komentáři. K čemu by mi byly?

    Prosím také o odkaz na váhu použitelnou na semínka za 314 Kč, ať je jasné, o čem se bavíme a že je to opravdu pro daný účel použitelné. Je pravda, že semínka se při balení nějak rozdělovat musejí, takže ta váha je nakonec pro semenářskou organizaci užitečná věc. Ale musíme chtít deklarovano hmotnost nebo množství semen i po zahrádkářích? Nemohlo by stači třeba: Tady máš tři špetky semínek salátu a ještě jednu navíc?

    Optická kontrola výskytu škodlivých organismů. Požadavek zní: "musí být dodržen limit výskytu škodlivých organismů". Opět není jasné, jaký limit a jakých organismů a zda bude stačit na ověření tohoto limitu optická kontrola.

    Pane Guthe, s Petrem Dostálkem z Gengelu (ano, i Gengel se k nařízení staví kriticky) a několika dalšími lidmi jsme vypracovali pozměňovací návrhy a napsali otevřený dopis poslancům Evrospkého parlamentu. Napsal jsem k tématu dva články. Diskutoval jsem o nařízení s europoslancem Pavlem Pocem a teď zde diskutuji i s Vámi. Více už toho ve svém volném čase udělat nezvládnu. Tohle není náplní mé práce. Na tohle máme své zvolené zástupce, od nichž bych očekával, že si na pečlivé prostudování a kritiku nařízení udělají čas a sami aktivně vypracují pozměňovací návrhy. Někteří to udělali, což oceňuji. Mohlo by jich ale být víc.

    Myslím, že nejlépe by bylo, kdyby bylo nařízení vráceno Komisi k přepracování. Minimálně bychom tím získali čas k diskuzi.
    + Další komentáře