Občanský zákoník je víceméně v pořádku
Júlia SokolovičováNový občanský zákoník byl připravován léta. Od jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů po vstup v účinnost 1. 1. 2014 uplynou téměř tři roky. Konkrétně pro neziskové organizace se toho až tolik nemění. Změny, které nastanou, jsou převážně k lepšímu.
Tlusté vydání nového občanského zákoníku, které u nás v kanceláři leží na stole, je dobrým příkladem publikace, která by měla být velkým fontem nadepsaná „Nepropadejte panice“.
Od kolegů z neziskové praxe jsem toho slyšela o občanském zákoníku docela dost, typicky se ale obávají změn, které jejich běžné fungování nejspíše nijak neovlivní (přechod z občanských sdružení na spolky), a naopak nezaznamenali změny, které jsou pro ně klíčové (přesun agendy občanských sdružení z ministerstva vnitra pod rejstříkové soudy).
Na vině je samozřejmě nedostatek lidsky srozumitelných informací od zdroje, sklon k senzaci u médií a snad i nezvyk českých neziskových organizací zajímat se o legislativní prostředí nad rámec vedení účetnictví.
Především si ale politické strany ze všech částí spektra navykly brát občanský zákoník jako rukojmí — kupříkladu KSČM, která požadovala odložení účinnosti těsně před podpisem prezidentem v únoru a březnu 2013, ČSSD, která chtěla účinnost OZ opět odložit v květnu 2013 a pak zase v září po pádu vlády, exministr financí Kalousek z TOP 09, který ještě v červnu manipulativně tvrdil, že zachování účinnosti OZ od ledna 2014 je podmíněno přijetím jeho komplexní a nediskutované daňové reformy.
Minulý týden exsenátor a nově poslanec Okamura prohlásil, že vyjednává s KSČM, ANO a případně i ČSSD opět — o čem jiném taky? — o odložení účinnosti občanského zákoníku. To všechno měsíc předtím, než máme podle občanského zákoníku začít prakticky fungovat.
Jako člověk z praxe — ředitelka asociace neziskových organizací Zelený kruh — jsem díky přetahování politických hráčů nucená už skoro rok fungovat v právní nejistotě, za což opravdu neděkuji.
Občanskému zákoníku jsme v Zeleném kruhu věnovali více než dva roky soustavné práce, právě jménem nestátních neziskových organizací (NNO). V tomto momentě má zákoník v těch částech, které regulují neziskový sektor, podobu, na níž se podílely desítky, možná stovky organizací aktivně, konzultacemi a dotazy. A domnívám se, že je obsahově z pohledu dopadu na NNO v zásadě v pořádku.
To je dobře, protože se jedná o největší změnu pro českou občanskou společnost od roku 1989. Podstatná část těchto dopadů však není schovaná ani tak v občanském zákoníku přímo, ale spíše v jeho doprovodných zákonech — těch již existujících i připravovaných do budoucna.
Občanský zákoník mění názvy
Text trochu vypadá jako obhajoba naprosto nezvládnutého jednání velkých "nevládek" a jejich sítí při vyjednávání zákona. Bohužel jsem se toho párkrát také zúčastnil a co jsem viděl byl debakl mezi tragédií a fraškou.
Není divu. Velkou roli hrály především velcí hráči a nadace, z velké části Obecně prospěšné společnosti (OPS). OPS ale de facto NEJSOU občanským sdružením, a jedná se o firmu, která zisk nepřerozděluje zakladatelům, ale má ho využívat pro hlavní činnost (proto by měly spadat pod MPO jako OP firmy - jak je tomu v jiných civilizovaných zemích). Proto není divu, že tyto organizace umožnily připuštění tzv. obecné prospěšnosti do zákona, byť se má definovat později.
To, že se obecná prospěšnost má otevřít firmám a omezit nevládkám je snaha nejen vlády a daňových poradců velkých firem, kteří by tuto formu rádi využili k další "daňové optimalizaci."
Je to bohužel i snaha mnoha - především těch velkých -"nevládek", které se domnívají, že tak omezí svou konkurenci. Podobné výsledky jsme viděli už při jednáních, v nichž se omezil přístup organizací - malých a nových - k penězům na humanitární pomoc.
Také přejmenování občanských sdružení na spolky má jasný záměr dehonestovat tuto formu organizace. Spolek zní mnohem hůře, a zákonodárci i tzv. vyjednavači za "nevládky" to dobře věděli, nicméně to nechali být.
Servilita velkých organizací a sítí vůči státu je alarmující a pokuošet se jí obhajovat poukazováním na více-méně dobrý zákoník je alarmující.
Výzvy k dalšímu zapojení jsou pokrytecké, protože skupina jednající o podobě zákona je jasně vybraná a její složení předurčuje výsledek. Malé organizace nemají šanci a jsou ukřičeny velkými, s odvoláním na racionalitu a realismus - jako to můžeme vidět v tomto článku.
Je to skutečně smutné, kam se mohly propadnout české organizace. Takhle zblbnout se nenechali ani zahrádkáři v reál-socialismu! Je to o to smutnější, že před druhou válkou jsme patřili mezi země s nejúspěšnější občanskou angažovaností na světě...
Jinak teda u každé podobné velkozměny bych byl spíše skeptický. Časem se stejně ukáže, že tamto není kompatibilní s oním a pár drobností se zapomnělo... A veškerá zdůvodnění pro nový OZ byla na podobný způsob jako u důchodové reformy - "je to nutné..." Nevidím důvod proč to neodložit úplně a neupgradovat stávající po rozumně velkých částech.