V poslední době se objevilo množství článků o tom, že generace současných mladých lidí se konečně vyvíjí v onu mytickou občanskou společnost. Že konečně říkají, co chtějí a dokážou to podložit racionálními argumenty nebo dokonce právními předpisy. Pak jsou na ně i politici krátcí, protože takovému nátlaků mládí, krásy a inteligence se přece nedá vzdorovat. Myslím, že pořád ještě sníme.

Jsou tu přinejmenším dvě pochybnosti. Za prvé: opravdu mluvíme o celé generaci mladých lidí (řekněme narozených od roku 1985), která nějakým způsobem proklamuje své názory? Přece jen zde, pokud se dopustíme menší generalizace, máme alespoň dva základní proudy lidí.

Ten první je ona nic neřešící „zlatá mládež“, která tady byla už za totality, v zásadě konformní „hodní“ lidé, kteří ale určitě v roce 1989 z Albertova nevycházeli. Mentalita je stejná, režim je jiný, ale na tom přece nesejde. Podstatné je, že vám tito lidé pravděpodobně řeknou, že demokracie je správná, ale utvoření si názoru na její reálné provedení v současnosti bohužel musí ustoupit „dnešní party v Caribicu a zítřejší v Two Faces.“ (brněnské kluby)

Druhý typ mladých lidí tady v určité formě taky existoval dřív. Jsou sice více či méně vzdělaní (často i více), především ale mají zájem. To jsou ti, o kterých se často píše jako o zvěstovatelích nové občanské společnosti.