Pokud si vzpomínám, vzniklo Hnutí za občanskou svobodu z naléhavé potřeby vymezit se politicky. Charta 77 to učinit nemohla: soubor signatářů byl na to příliš různorodý: mezi jejími aktivními signatáři byli lidé socialistického, konzervativního i liberálního přesvědčení, antikomunisté i stoupenci nějaké verze socialismu, ale také lidé, které politika nezajímala, kteří toužili po míře svobody, jež by jim umožnila žít, jak si přejí.

Uvnitř Charty o tom proběhla řada diskusí a vládla shoda v tom, že společným prostorem Charty je obhajoba lidských práv: „dohodli jsme se, že se na politickém programu nedohodneme“. V roce 1988 ovšem už existovala řada dalších iniciativ a bylo jasné, že už existuje prostor i pro společný politický projev. Tak vznikl manifest Demokracii pro všechny a pro Hnutí za občanskou svobodu.

Co se z manifestu podařilo naplnit? Vlastně skoro všechno. Projdeme-li jednotlivé články manifestu, nemůžeme než konstatovat, že v naší zemi je obnovena demokracie i politický pluralismus, jsme součástí Evropy, dávno máme demokratickou ústavu a právní řád, jaký přísluší demokratické zemi i svobodu víry.