Návrat k některým textům je v dějinách myšlení stejně důležitý jako tvorba nových. Prohlášení Demokracii pro všechny, manifest Hnutí za občanskou svobodu z 15. října 1988, patří bezpochyby k těm z nich, které oslovují i dnes. K tomu, aby nějaký text znovu promluvil, je ovšem třeba, aby šlo o poselství, které je schopno otevřít dialog o věcech, jejichž naléhavost nezestárla ani v pozměněných podmínkách života společnosti.

Co je nejhlubším poselstvím prohlášení z roku 1988? Text vychází z občanské aktivity, která má, jak soudili jeho autoři, zdola ovlivňovat tvorbu společenských institucí i působení v jejich vzájemných vazbách. Bez této kritické aktivity zůstává správa země v rukách profesionálních politiků, disponujících značnou mocí. Ti však bez účinné kontroly podléhají často jen neduhům vlastní rutinní praxe. Ta jim zabraňuje rozpoznat závažnost řady společenských problémů a naléhavost jejich včasného řešení. Platí ovšem i opak: rutinní přístup zabraňuje často zahlédnout schůdné alternativy, k nimž vybízí přicházející čas.

Touto kritickou aktivitou zdola ovlivňují občané spolu s nezávislou sférou médií způsob demokratické správy ve své zemi. Svým zájmem, s kterým pozorně sledují vývoj na všech etážích společenského života, přispívají k jeho plynulým a nenásilným proměnám; a pokud se tak děje v rozhovoru s těmi, kdo zemi vládnou, prochází společnost dějinami jako dynamický útvar bez větších úhon a ztrát. Text prohlášení je dokladem toho, že odpovědní občané soustavně sledovali politický život ve své zemi, reagovali na nové jevy a usilovali o to, aby je společnost kriticky vstřebávala.

Dokument dává jasně na srozuměnou, že občané se nespokojí s postavením nezúčastněných diváků. Říká nahlas: Jde o společnou věc. I my přebíráme odpovědnost za to, co se u nás děje. Tím text jen potvrzuje základní perspektivu ohlášenou již samotným názvem svého manifestu: Demokracii pro všechny.