Možná jste také 8. 10. 2013 v hlavním zpravodajství veřejnoprávní České televize zaznamenali reportáž z Moravskoslezského kraje. Ve zmíněném kraji — pro více než milion dvě stě tisíc lidí — funguje jediná zubařská pohotovost! Která je přirozeně stále více přetížená.

Zčásti protože je jediná v celičkém kraji, takže se do Ostravy sjíždějí pacienti z celé severní Moravy. A zčásti proto, že mnoho lidí nemá (respektive ani nemůže reálně mít) svého zubaře, takže jim nezbývá než akutní návštěva pohotovosti.

Je alarmující, že mnoho pojištěnců nyní nemůže mít svého zubaře, jelikož ti nové pacienty nepřijímají! Lidé z jiných krajů - neradujme se, jinde to není o mnoho lepší. Zubařů je málo po celé ČR. Onehdy mě v rádiu pobavila rada — najděte si kvalitního zubaře, v dnešním Česku je člověk rád, pokud má vůbec nějakého!

Není toto jasné předvolební téma — proč v tak velkém kraji (MSK - 1 226 000 obyvatel) funguje jen jedna (!) zubařská pohotovost? Proč k věci mlčí například i prezident Miloš Zeman, který sliboval, že bude prezidentem spodních deseti milionů? Není právě toto téma, které trápí běžné lidi?

Nicméně problém přetíženosti se netýká jen zubařských pohotovostí — ale i těch „generálních“. Jak si povšimla i celostátní média, na lékařskou pohotovost míří čím dál více lidí. Jejich počet stoupl, dle údajů ministerstva zdravotnictví, za poslední dva roky více než o třetinu.

Pozor, není to údajně vyšší nemocností či počtem úrazů Čechů a Moravanů, ale především změnou chování lidí v ČR. Občanům - zde by se hodilo spíše označení „pacientům“ - je lékaři a politiky vyčítáno, že si prý zvykli považovat čtyřiadvacetihodinovou péči za podobnou službu, jako je třeba nonstop prodej léků či potravin.

Zneužívání pohotovostí je samozřejmě špatné. Nesystémové a nehospodárné. Nicméně zamysleme se prakticky nad problémem z pohledu většiny obyčejných lidí - voličů.

Kam má vlastně pacient reálně jít, když většina praktických lékařů končí ve 12 hodin někteří i v 11 hodin?

Mám za to, že praktici by se, po vzoru zahraničních lékařů, mohli přizpůsobit době a mít otevřeno nějak uživatelsky příznivěji. Tedy nejen od 8 do 12, kdy jsou lidé v práci a nemají čas jít k lékaři a pak spoustu nemocí přecházejí. Anebo „zneužívají pohotovosti“, jak bylo zmíněno výše.

Další problém je na straně zaměstnavatelů, kteří mnohdy reálně nepouští zaměstnance k lékařům v pracovní době, ač lidé na to mají pracovně-právní nárok. Stejně jako ve všech ostatních zemích EU, takže nejde o nějaké rozmazlování našich pracovníků. Zde opět narážíme na problém omezené ordinační doby řady praktických lékařů.

Zpátky k pohotovostem, například v celém Brně a okolí funguje jen jedna jediná lékařská pohotovost pro dospělé (mimo toho existuje jen jedna pohotovost pro děti, a též jen jedna zubní), a to v Úrazové nemocnici (ÚN).

Lidé se leckdy mylně domnívají, že pokud u nich náhle dojde ke zhoršení jejich zdravotního stavu či úrazu mimo ordinační dobu jejich lékaře, že mohou jít do kterékoliv nemocnice v Brně, žel tomu tak není. Například před fakultními nemocnicemi v Brně se můžeme setkat s informačními tabulemi - zde není lékařská pohotovost - nutno jít na pohotovost v ÚN.

K věci mi bylo lékaři z praxe sděleno, že pohotovostní službu supluje rychlá záchranná služba a nemocnice, naprosto běžné je, že pacient s angínou se nechá záchrankou přivést v noci na internu, a pojišťovna zaplatí výjezd záchranky a ošetření specialistou, místo několikanásobně levnější pohotovosti, jejíž neexistence zřejmě není politickým tématem. Nemluvě samozřejmě o tom, že pokud je záchranka na výjezdu u angíny, bude chybět třeba u autonehody.

Pikantní je, že i záchranku platí z části kraj, a za zbytečné výjezdy platí několikanásobně víc, než kolik by ho stál provoz fungující pohotovostní služby, kterou však z důvodů „úspor“ zredukoval. Zredukoval se počet pohotovostí.

Negativně vnímám postoj státu, který problém se zmiňovanými pohotovostmi nechává na krajích a aktivně jim v této věci nepomáhá. Cum grano salis - jedna lékařská pohotovost na skoro půl milionu obyvatel, jako je tomu ve výše citovaném Brně, není to málo milí politici?