Není to tak dávno, co se v masmédiích vedly dohady o konci mimořádného spojenectví mezi Velkou Británií a Spojenými státy, zlidověle nazývaného special relationship, tedy výjimečný vztah. A to nejen kvůli odmítnutí britského parlamentu podpořit případnou intervenci v Sýrii ještě předtím, než o ní vůbec s jistotou rozhodly Spojené státy, ale také kvůli možnému referendu o vystoupení Británie z Evropské unie. Vzhledem k nedávnému čtyřicátému výročí převratu v Chile a blížící se prezidentské volbě, ve které figuruje dcera jednoho z jeho hlavních aktérů, stojí nicméně za to připomenout ještě jeden výjimečný vztah, který Británie udržovala a který nikdy tak úplně neskončil — vztah s chilským vojenským režimem.

Dlouhý a oboustranně podnětný vztah nezačal až s „neohroženou bojovnicí za svobodu“ Margaret Thatcherovou, jak osobní přítelkyni mnoha diktátorů nazval polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Ostatně první, co se mnohým pamětníkům vybaví v souvislosti s vojenským převratem z roku 1973, je zvuk britských letounů Hawker Hunter bombardujících prezidentský palác. Oficiální reakce Spojeného království na konec jedné z nejdelších latinskoamerických demokracií byla vlažná; na obranu nového režimu se naproti tomu vyslovovali vysoce postavení zaměstnanci ministerstva zahraničí. Jak ukazují nedávno odtajněné dokumenty, například šéf latinskoamerické divize mluvil o pinochetovském Chile jako o „cíli (proti)levicové křížové výpravy“. A určitá forma spolupráce pokračovala dokonce i o rok později, kdy se dostala k moci Labour Party a oficiálně ukončila diplomatické styky. Vojenské kontrakty totiž zůstaly v platnosti.