Není to tak dávno, co se v masmédiích vedly dohady o konci mimořádného spojenectví mezi Velkou Británií a Spojenými státy, zlidověle nazývaného special relationship, tedy výjimečný vztah. A to nejen kvůli odmítnutí britského parlamentu podpořit případnou intervenci v Sýrii ještě předtím, než o ní vůbec s jistotou rozhodly Spojené státy, ale také kvůli možnému referendu o vystoupení Británie z Evropské unie. Vzhledem k nedávnému čtyřicátému výročí převratu v Chile a blížící se prezidentské volbě, ve které figuruje dcera jednoho z jeho hlavních aktérů, stojí nicméně za to připomenout ještě jeden výjimečný vztah, který Británie udržovala a který nikdy tak úplně neskončil — vztah s chilským vojenským režimem.

Dlouhý a oboustranně podnětný vztah nezačal až s „neohroženou bojovnicí za svobodu“ Margaret Thatcherovou, jak osobní přítelkyni mnoha diktátorů nazval polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Ostatně první, co se mnohým pamětníkům vybaví v souvislosti s vojenským převratem z roku 1973, je zvuk britských letounů Hawker Hunter bombardujících prezidentský palác. Oficiální reakce Spojeného království na konec jedné z nejdelších latinskoamerických demokracií byla vlažná; na obranu nového režimu se naproti tomu vyslovovali vysoce postavení zaměstnanci ministerstva zahraničí. Jak ukazují nedávno odtajněné dokumenty, například šéf latinskoamerické divize mluvil o pinochetovském Chile jako o „cíli (proti)levicové křížové výpravy“. A určitá forma spolupráce pokračovala dokonce i o rok později, kdy se dostala k moci Labour Party a oficiálně ukončila diplomatické styky. Vojenské kontrakty totiž zůstaly v platnosti.

Opravdu výjimečný vztah mezi Británií a chilskou diktaturou, na jehož motivy dokonce vznikla satirická divadelní hra, nicméně skutečně vzniknul až s návratem konzervativců do vlády. Do roku 1982, tzn. za dva roky před začátkem války o Malvíny, dodala podle odtajněných dokumentů vláda Margaret Thatcherové Chile šedesát protivzdušných střel Blowpipe, dvě válečné lodě, deset dalších letounů Hunter Hawker, námořní techniku a samozřejmě množství munice a palných zbraní. Taková data vrhají jiné světlo na obvyklou argumentaci, že podpora Thatcherová byla reakcí na Pinochetovu pomoc v konfliktu s Argentinou.

Ve skutečnosti tomu bylo spíš naopak. Chilská neutralita během války o Malvíny mohla být odpovědí na vstřícné postoje Thatcherové a Británie vůbec vůči režimu zodpovědnému nejméně za tři tisíce mrtvých a desítky tisíc mučených. Ona pověstná „neutralita“ se vyznačovala mimo jiné logistickou a informační podporou nebo možností využití chilské půdy jako základny britských speciálních jednotek SAS. Mnozí analytikové tvrdí, že bez Pinochetova postoje by Thatcherová svoji válku nevyhrála. Chile byla mimochodem jediná jihoamerická země, která argentinské nároky nepodpořila.