Církve, sociálně vyloučení a budoucí ghetto v Malešicích?

Olga Richterová

Na Evangelické teologické fakultě v Praze se uskutečnila diskuze věnovaná tomu, jak církve mohou pomoci sociálně vyloučeným. Tím, že se církve budou angažovat ve prospěch neoblíbených, mohou kultivovat a zlepšit svoji vlastní pozici.

Na konci září (26. 9. 2013) se na Evangelické teologické fakultě v Praze konala diskuze k aktuálnímu tématu pochodů nenávisti (vůči Romům) a k roli církví v pomoci sociálně vylučovaným.

Nesla název: Jak mohou církve pomoci sociálně vyloučeným? Překvapilo mne, že se téma týká i obcí, kde zatím žádné zjevné nepokoje nepanují - třeba i mé domovské Prahy 10.

Předem je třeba zdůraznit, že já sama jsem se diskuze bohužel nemohla aktivně zúčastnit, ale je k dispozici (ne zcela úplný) záznam. Doporučuju.

Různost perspektiv

Za obzvlášť cenné považuju, že nám všem hlavní organizátor Mikuláš Vymětal (farář ČCE a člen iniciativy Nenávist není řešení) nabídl rozdílné pohledy na celou problematiku.

Diskuze přibližuje jak perspektivu Agentury pro sociální začleňování, tak pohled romské terénní sociální pracovnice Růženy Ďorďové, která bez patosu popisuje traumata, jež si z demonstrací odnášejí romské děti schované doma ve skříních, či vhled německého novináře Marcuse Papeho.

×