Cesta k současným předčasným volbám byla provázena řadou rozporných komentářů. Na počátku byla lítost koaličních stran nad tím, že se nepodaří dokončit reformy. Kdyby vláda nepadla, mohla třeba prodloužit recesi na celých šest let vhodným návrhem rozpočtu na rok 2014. A aby se nepoškodili někteří tuzemští boháči, mohly se oddalovat akce k omezení legálních daňových úniků.

S připočtením možných progresivních daňových příjmů fyzických a právnických osob přichází rozpočet ročně o téměř tři sta mld. Kč (viz článek z 11. 9. „Ve volbách půjde o to, v jakém rozsahu může stát zasahovat do ekonomiky“).

Samozřejmě je snazší něco bořit, než stavět. Získat tyto prostředky zpět bude trvat několik let. Čerpání takto marněných zdrojů může organizovat až nová vláda, pokud se v Poslanecké sněmovně dosáhne tak jako v Senátu ústavní většiny, která je zapotřebí k některým změnám legislativy.

Bude tedy také muset přijímat změny rozpočtu, ale v opačném gardu. Mimořádně absurdní je tvrzení, že bylo nutné škrty namísto růstem ekonomiky dostat při nečerpání rozvojových zdrojů národní hospodářství do recese, i když se zvýšil dluh, aby se snížil schodek rozpočtu, zlevnil úvěr a později dosáhl růst.

Směrnice EU k využívání rozpočtových zdrojů členskými státy i jejich transpozice jednoznačně přiřazují klíčové odpovědnosti ministerstvu financí. Vypustila se ale kontrola ex ante a včasná kontrola projektů. To ministerstvo financí a vláda mlčky přenesly jen na „politicky odpovědné“ z jiných rezortů.