Z dokumentů, které předal Guardianu vynašeč informací Edward Snowden, vyplývá, že přísně tajný program americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) umožňuje jejím analytikům bez předchozího povolení soudu prohledávat rozsáhlé databáze emailů, online chatů a historií prohlížení prakticky všech uživatelů internetu. Britský list o tom informoval v posledních týdnech.

Ve svých výukových příručkách se NSA chlubí, že program pojmenovaný XKeyscore má při získávání zpravodajských informací z internetu „největší dosah“. Guardianem nově zpracované dokumenty tak osvětlují jeden z nejkontroverznějších Snowdenových výroků, uveřejněný v jeho prvním video-rozhovoru pro Guardian 10. června. „Tak jak tu sedím u svého stolu,“ řekl Snowden, můžu „napíchnout kohokoli, od vašeho účetního, přes federálního soudce až po samotného presidenta, pokud budu mít jejich emailovou adresu“.

Představitelé Spojených států právě toto tvrzení důsledně popírali. Mike Rogers, republikánský předseda sněmovního Výboru pro zpravodajské služby, Snowdenovo prohlášení komentoval: „Lže. To, co říká, že by mohl udělat, je nemožné.“

Ale manuály k programu XKeyscore ukazují, že Snowden pravdivě popsal skutečnost. Stačí pouze mailová adresa a uživatel programu XKeyscore může sledovat prakticky veškerou činnost osoby na internetu, od mailové komunikace, až po jeho chování v sociálních sítích, na chatech, jaké navštěvuje stránky. Požadavek na shromáždění těchto informací o libovolném člověku si nežádá povolení soudu, či řídícími pracovníky v NSA.

XKeyscore, jak se NSA v dokumentech chlubí, má být jejím programem s „největším dosahem“ v rámci Digitální zpravodajské sítě. Jedna z prezentací tvrdí, že program pokrývá „prakticky vše, co typický uživatel na internetu dělá“. Analytikové mohou programu XKeyscore využít i k průběžnému sledování internetové činnosti libovolné osoby v reálném čase.

Jak Guardian upozornil již dříve, NSA vynašla zadní vrátka k soukromí amerických občanů — podle zákonů potřebuje soudní příkaz ke sledování každého jednoho z nich. Žádné povolení ale nepotřebuje ke sledování komunikace Američanů s lidmi v zahraničí. Čistě domácí komunikace pak může být bezděčně zatažena do databází NSA (v hantýrce NSA se tomu říká „náhodné shromažďování“).

NSA pod palbou, porušovala vlastní pravidla

Poslední zjištění nepochybně přiostří veřejné a kongresové diskuse o rozsahu sledovacích programů NSA. Vedoucí představitelé zpravodajských služeb už museli vypovídat před justičním výborem Senátu USA.

Podle zprávy deníku Washington Post NSA opakovaně porušovala svá vlastní pravidla pro shromažďování dat. Veřejný tlak na šéfa zpravodajských služeb USA Jamese Clappera tak sílí. Na váze získávají prohlášení senátora Rona Wydena, který kritizuje „dezinformační kulturu“ uvnitř Národní bezpečnostní agentury.

Také zpráva ve Washington Post se zakládá na informacích, které jeho redakce získala od vynašeče Edwarda Snowdena. Plyne z nich, že vnitřní audity NSA registrovaly tisíce případů, v nichž zpravodajská služba sbírala, ukládala a pravděpodobně prohledávala ohromná množství dat, která nikdy nebyla oprávněna získat.

Popírají se tím dřívější ujištění Obamovy vlády a představitelů zpravodajských služeb, že programy NSA zahrnovaly adekvátní opatření k ochraně soukromí. Naopak se ukazuje, že NSA překročila i těch několik málo hranic, které ještě po rozšíření základního zákona o sledování (FISA) v roce 2008 hromadný sběr dat omezovaly.

K takovým případům patřilo porušení soudního příkazu zničit několik tisíc souborů, dále shromažďování dat z mezinárodní komunikace procházející optickými kabely v USA pro „přechodné uložení a zpracování“, což je podle rozhodnutí soudu z roku 2011 porušení čtvrtého dodatku ústavy USA, nebo neúmyslné napíchnutí nespecifikovaného množství telefonních záznamů z oblasti Washingtonu poté, co si operátor spletl jeho kód s kódem Egypta. Washington Post dále uvádí, že žádný z těchto případů NSA neoznámila ani soudu, ani Kongresu.

„Nezákonnosti, které jsem popsal, jsou daleko vážnější, než se (senátorům) říká,“ uvedl senátor Wyden ve svém kongresovém vystoupení 31. července. V projevu v Centru pro americký pokrok Wyden hovořil o „dezinformační kultuře“, která se podle něj uvnitř zpravodajských služeb USA zahnízdila a která není namířena jen proti nepřátelům země, ale i vůči zákonodárcům a veřejnosti.

„Od kdy je přijatelné, aby se veřejná a soukromá stanoviska vládních představitelů tak zásadně lišila?“ ptal se Wyden. „Odpověď zní, že to přijatelné není, a poukazuje to na daleko horší dezinformační kulturu, která prosakuje skrz kongresová slyšení až do veřejné debaty,“ uvedl senátor.

Organizace obhájců občanských práv na nejnovější zjištění reagovaly s rozhořčením. „Množství případů porušování pravidel je donebevolající. Pravidla omezující vládní dohled jsou přitom tak benevolentní, že je těžké pochopit, jak se vůbec zpravodajským službám podařilo překračovat je tak často,“ uvedl v prohlášení Jameel Jaffer, zástupce Americké unie pro občanské svobody (ACLU).

Washington Post dále zdůrazňuje strukturální výhody, jimiž NSA disponuje oproti institucím, které na ni mají dohlížet. Vzhledem k technické výbavě NSA, kterou soudy, úřady či zákonodárci k dispozici nemají, musí dozorčí orgány spoléhat na to, co jim NSA o své činnosti sdělí.

To platí i pro tajný Soudní dvůr pro zahraniční zpravodajskou činnost (FISC), který přitom představitelé zpravodajských služeb vyzdvihují jako záruku kritické, přísné a nezávislé kontroly svého jednání. Jak ale předseda soudu pro Washington Post potvrdil: „FISC je nucen spoléhat se na pravdivost informací, které obdrží.“ Utajené kongresové výbory, o kterých se vláda a zpravodajské složky rovněž zmiňují jako o záruce kontroly, jsou vůči NSA v podobně nevýhodné pozici.

NSA navíc své pracovníky nabádá k tomu, aby se o sběru soukromých dat Američanů ve svých zprávách nezmiňovali. Obrázek z výukové prezentace, zveřejněný ve Washington Post, uvádí, že tak zvané „náhodná shromažďování“, při němž jsou data občanů USA shromážděna během sledování zahraničních osob, „nepředstavují... nezákonnost, takže nemusí být uváděna ve čtvrtletních zprávách“.

Kancelář Ředitele národních zpravodajských služeb ani Bílý dům nechtěly informace zveřejněné deníkem Washington Post komentovat.

Korporace dostávaly za spolupráci s NSA platby z veřejných prostředků

Minulý týden rovněž přinesl první informace o finanční stránce vztahů mezi NSA a firmami, které agentuře poskytovaly data svých uživatelů. Podle informací Guardianu, pocházejících opět z materiálů odtajněných Edwardem Snowdenem, zaplatila Národní Bezpečnostní Agentura spolupracujícím firmám miliony dolarů, jako krytí jejich nákladů na zpřístupňování soukromých údajů v rámci programu Prism.

Dělo se tak po rozsudku Soudního dvora pro zahraniční zpravodajskou činnost (FISC), který označil některé z aktivit NSA za protiústavní. Podle dokumentů náhrady nákladů obdržely mimo jiné Google, Yahoo, Microsoft nebo Facebook.

Rozsudek z října 2011, nedávno odtajněný Obamovou vládou, rozhodl, že některá sledování porušovala čtvrtý dodatek ústavy USA, vzhledem k neschopnosti NSA oddělit od sebe domácí a zahraniční komunikaci. Přestože rozsudek se o programu Prism přímo nezmiňuje, dokumenty poskytnuté Edwardem Snowdenem ilustrují potíže, jež rozhodnutí soudu NSA způsobilo, a úsilí, které agentura vynaložila, aby svou činnost přivedla do souladu s právem.

Agentura žádá každé čtvrtletí FISC o certifikace, které poskytují jejím operacím legální rámec. Ty byly po rozsudku obnovovány pouze na dočasném základě, zatímco NSA se rozhodovala, jak naložit s činností, která byla označena za ilegální.

Zveřejněná přísně tajná interní komunikace NSA z prosince 2012 ukazuje, jak ohromné náklady si to žádalo. Plyne z ní, že korporace měly náklady v řádech mnoha milionů dolarů a hradily se z rozpočtu oddělení Operací se zvláštními zdroji (Special Source Operations).

Oddělení Operací se zvláštními zdroji Snowden popsal jako „královský šperk“ NSA. Jedná se právě o divizi NSA zodpovědnou za práci se zdroji informací, které pocházejí ze spolupráce s telekomunikačními korporacemi a poskytovateli internetového připojení.

Zjištění, že náklady soukromých subjektů se hradily z peněz daňových poplatníků, přineslo nové otázky o povaze vztahů mezi NSA a velkými informačními korporacemi. Od té doby, kdy byla existence programu Prism 6. června tohoto roku Guardianem odhalena, firmy popíraly, že by o něm věděly, a trvaly na tom, že data poskytovaly pouze na základě jednotlivých, právně podložených požadavků vládních úřadů.

Z interního zpravodaje NSA ale plyne, že poskytovatelé dat pro Prism spolupracovali vědomě, v plném rozsahu — a za peníze.

Šikana novinářů Guardianu

Deník Guardian publikuje stále závažnější informace o povaze nezákonného a všeobecného sledování občanů tajnými službami, což nezůstává bez odezvy úřadů. Minulý týden přinesl hned dva případy šikany novinářů Guardianu kvůli informacím, které zveřejňují.

Na londýnském letišti Heathrow byl minulou neděli po devět hodin zadržován David Miranda, životní partner Glenna Greenwalda — novináře, který v sérii článků sledovací programy NSA odhalil. Když se Miranda vracel přes Heathrow z Berlína domů do Ria de Janeira, krátce po osmé ráno byl zadržen s tím, že bude vyslýchán na základě Zákona o terorismu z roku 2000. Kontroverzní zákon, který se vztahuje na letiště, přístavy a pohraniční oblasti, umožňuje úřadům jedince zastavit, prohledat, vyslýchat a zadržet až na devět hodin.

Osmadvacetiletý Miranda byl držen právě devět hodin, maximální zákonem dovolenou dobu, po které musí být zadržený propuštěn, či formálně zatčen. Přitom podle oficiálních statistik je 97 procent zadržených na základě zákona propuštěno po méně než hodině a jen jeden ze dvou tisíc je držen déle než šest hodin. Miranda byl propuštěn, policisté mu ale zabavili veškerou elektroniku včetně mobilu a notebooku, ke kterým ho donutili pod pohrůžkou uvěznění prozradit přístupová hesla.

Miranda v Berlíně mimo jiné jednal s filmařkou Laurou Poitras, která na mediálním sledování Snowdenova případu spolupracovala, a jeho letenky platil Guardian. Glenn Greenwald, který zveřejnil informace mimo jiné o plošném sledování veřejnosti britskou tajnou službou GCHQ, případ okomentoval jako „Závažný útok na svobodu tisku“. V textu mimo jiné píše: „To, že byl můj partner zadržován po celých devět hodin, byl mu upírán právník, a že mu byla zabavena velká část jeho majetku, je jasně činěno se záměrem zastrašit všechny, kteří o NSA a GCHQ informovali. To, čeho se Velká Británie dopustila, představuje hrozbu novinářům na celém světě.“

Mirandovi se dosud podařilo dosáhnout menšího soudního vítězství nad britskou vládou — rozsudek omezuje použití jeho soukromých dat na případy, kdy jde o otázky národní bezpečnosti. Případ vzbudil v Británii vzrušenou debatu. Rozhořčeni jsou opoziční i vládní politici, včetně místopředsedy vlády Nicka Clegga, který úřady vybízí, aby vyšetřování případu urychlily.

Jako šikanu odsoudili jednání úřadů i šéfredaktoři předních severských deníků ve společném otevřeném dopise britskému premiérovi Davidu Cameronovi, v němž vyjádřili „hluboké znepokojení nad děním ve Velké Británii“ a vyzvali premiéra, aby „obnovil důvěru ve svou vládu jako obhájkyni svobody tisku".

Po zadržení Mirandy se Alan Rusbridger, šéfredaktor Guardianu, rozhodl zveřejnit informace o tom, jak se poslední dva měsíce vláda snažila donutit, aby jí vydal informace poskytnuté Snowdenem. Údajně jej původně kontaktoval přední vládní představitel, jenž tvrdil, že reprezentuje postoj premiéra Camerona. Později se ukázalo, že šlo o vládního tajemníka Jeremyho Heywooda. Vyzýval Rusbridgera, aby Guardian materiály vydal, či zničil, a údajně hrozil tím, že většina lidí ve vládě by si přála daleko drakoničtější přístup.

Věci se podle Rusbridgera zhoršily asi v polovině července, po několika jednáních s dalšími neznámými představiteli vlády, kteří požadovali vydání materiálů, anebo jejich zničení. (V telefonátu z úřadu vlády mu doslova řekli: „Tak jste se pobavili. Teď to chceme zpátky.“) Na přímou otázku, zda je vláda odhodlána vynutit konec zpravodajství o NSA a GHCQ soudně, dostal odpověď, že tato možnost zůstává v záloze, pokud data nevydá, či nezničí dobrovolně.

Rusbridger se pokoušel úřadům vysvětlit, že jejich snaha je zbytečná, protože data jsou stále k dispozici v Brazílii a v USA, kde také probíhá nejvíce práce na jejich zpracování a přípravě ke zveřejnění.

Nakonec den po Mirandově zatčení Rusbridger proto, aby je nemusel vydat, souhlasil se zničením dat. Do londýnské redakce Guardianu se tak dostavili dva agenti GCHQ a v jejím sklepě dohlédli na likvidaci dvou pevných disků se Snowdenovými daty. Rusbridger dokonce na twitteru zveřejnil fotografii rozebraného MacBooku.