Volby v Zimbabwe se nepovedly, o dalším rozhodne soud a sousedé
Petr JedličkaLetošní volby v Zimbabwe se měly stát milníkem v transformaci země, množství pochybení ale přesáhlo i v regionu obvyklou mez. Opozice se obrátila na soud. Pozorovatelé radí vyčkat jednání jihoafrických státníků.
„Ti, jichž se dotkla (volební) porážka, ať se jsou třeba oběsit. (...) Lid rozhodl demokraticky. My se našeho vítězství nevzdáme.“ Tato slova pronesl před shromážděním příznivců v pondělí Robert Mugabe — devětaosmdesátiletý prezident Zimbabwe, který ve volbách z 31. července získal oficiálně další mandát.
Většina pozorovatelů ještě na jaře očekávala od voleb změnu. Mugabe nemusel, ale mohl do důchodu. Volby samotné se pak měly se stát milníkem mezi dvěma fázemi demokratizační transformace země. Výsledná situace ale působí zcela jinak. Možnství chyb, nesrovnalostí a podle mnohých i podvodů ve volebním procesu přesáhlo i v regionu obvyklou mez.
„Sama (Ústřední) volební komise přiznala, že asi 305 tisíc osob nemohlo kvůli problémům s registrací a administrativním chybám odvolit. 207 tisícům dalších pak bylo s volebním rozhodnutím ‘pomoženo` přímo ve volební místnosti, a to z důvodu nemoci, nebo negramotnosti (...) Celkově bylo zaznamenáno 512 tisíc pochybení při účasti 3,4 milionu voličů,“ uvádí zimbabwský list The Standard a pokračuje:
„K popsaným úředním problémům docházelo daleko častěji ve městech (kde je silnější opozice) než na venkově. Ve městech bylo v průměru zaregistrováno 68 procent voličů, na venkově téměř 100 procent. Přímo v (metropoli) Harare nemohlo hlasovat 64 tisíc celkem oprávněných voličů.“
Reakce opozice
Podle Zimbabwské sítě pro podporu voleb (ZESN), která si z peněz od Open Society Fund zaplatila na sedm tisíc místních pozorovatelů, a zimbabwské opozice byla pochybení ještě daleko větší. ZESN uvádí, že v seznamech registrovaných voličů bylo více než 100 tisíc zemřelých osob a desetitisíce lidí starších sta let — celkově tedy dalších více 150 tisíc chyb a nesrovnalostí. Hlavní opoziční strana Hnutí za demokratickou změnu (MDC) pak přímo tvrdí, že úředníci nenechali hlasovat více než 900 tisíc oprávněných voličů.
Četní Zimbabwané byli též údajně zastrašováni náčelníky svých vesnic nebo upláceni jídlem a kuchyňským vybavením. To ovšem není dle znalejších pozorovatelů v oblasti nijak výjimečné.
MDC dala již v pátek stížnost k zimbabwskému nejvyššímu (resp. ústavnímu) soudu. Ten se má vyjádřit do čtrnácti dnů. MDC požaduje, aby soud celé volby v souladu s ústavním článkem 93 zneplatnil a byly vypsány nové do šedesáti dnů.
„Nejde tu o nějaké obyčejné chyby. Volby nám byly Mugabem prostě ukradeny. Zloděj však zanechal na místě činu řadu stop,“ řekl po zveřejnění výsledků minulý týden předák MDC Morgan Tsvangirai, jenž ale současně slíbil, že se teď bude bránit „jen právně a diplomaticky“.
Formálně je právě příslušný soud poslední instancí, jež může situaci rozhodnout. Fakticky ovšem pozorovatelé čekají spíše na výsledek schůzky hlav okolních zemí, která se uskuteční tento týden v Malawi. Zimbabwe je na sousedních státech závislá jak energeticky, tak v dodávkách potravin. Zvláště vláda a prezident Jihoafrické republiky navíc pomohli překonat už krizi po volbách v roce 2008, když vyjednali vznik tzv. inklusivní koalice — velkého kabinetu ZANU-PF a MDC s Tsvangiraiem včele, který pak vládl společně s Mugabem jako prezidentem.
Výsledky a předchozí vývoj
Zimababwané volili 31. července zároveň prezidenta, poslance i senátory, a to dle nových pravidel. V prezidentské části voleb získal dle oficiálních výsledků Mugabe 61 procent hlasů, Tsvangirai 34 procent.
Ve 210členné sněmovně získala Mugabeho ZANU-PF 160 poslanců, Tsvangiraiova MDC 49. Jeden mandát připadl nezávislému kandidátovi. Oproti posledním volbám tak ZANU posílila o 61 křesel, MDC naopak 51 ztratila. Ze sněmovny navíc vypadlo celé odštěpenecké křídlo Tsvangiraiova opoziční hnutí — strana MDC-N Welshmana Ncubeho. Ta měla v minulém parlamentu 10 poslanců.
V novém 80členném Senátu ZANU-PF absolutní většinu nezískala: její kandidáti by měli obsadit 37 křesel, zatímco senátoři MDC 21. 18 senátorských míst je ovšem rezervováno pro kmenové náčelníky, kteří tradičně podporují Mugabeho. Zbylá dvě křesla mají připadnout postiženým osobám.
Žádná uskupení mimo ZANU-PF a MDC v letošních volbách neuspěla.
Volbám předcházelo jarní přijetí nové relativně pokrokové ústavy a dlouhé vyjednávání se západními mocnostmi o odvolání hospodářských sankcí. Ty na Zimbabwe uvalily USA, Austrálie, Británie a státy EU zčásti po vyvlastnění 4500 velkých farem a zemědělských plantáží v předminulé dekádě a zčásti po zmíněných minulých volbách. Země se v reakci ještě více uzavřela a mocensky zakonzervovala. Souběžně navíc hospodářsky upadla.
Posun k otevřenosti nastal právě až po dohodě o rozdělení moci po volbách 2008 a během vlády inklusivní koalice v letech 2009-2013. Pozorovatelé se nyní obávají, že bude veškerý dosažený pokrok po letošních volbách promarněn.
Robert Mugabe vládne v Zimbabwe jako hrdina protikloniálního odboje nepřetržitě od roku 1980. Znalci se shodují, že podporu podstatné části obyvatelstva stále má, rozcházejí se však v tom, zda skutečně většiny.
Další informace:
BBC News Robert Mugabe delivers Zimbabwe attack on MDC rivals
BBC News Zimbabwe election: A guide to rigging allegations
VoA Zimbabwe: Opposition Challenges Mugabe Win in Court
IPS Zimbabwe: Mugabe Opponents 'Intimidated'
The Standart Zimbabwe: MDC-T Dossier Exposes Massive Rigging By Zanu-PF
The Herald African voices matter most
Nicméně článek Petra Jedličky je v mnoha ohledech ukázkou chyb evropské novinářské práce v tomto komplikovaném tématu.
Prvním problémem je už sám výběr zdrojů. BBC je dlouhodobě zaměřena proti Mugabemu, jako většinová politika UK, EU a USA. Ani citace Standardu bez komentářů v Independentu nedávají celkový přehled. Guardian již mění rétoriku a rozbory situace v Zimbabwe jsou méně zatíženy sentimentem k poválečným britským veteránům, kterým Koruna rozdávala nejúrodnější půdu v Zimbabwe (tehdy v Jižní Rhodésii) na veliko a na úkor místních obyvatel a náčelníků.
Je zajímavé, že v článku je citováno stanovisko Sorosových lidí, což je v rozvojovém kontextu vzhledem k politicko-ekonomickým zájmům Open Fund zcela irelevantní.
Největší a ovšem zásadní chybou je, že není vůbec zmíněno stanovisko naprosto nejdůležitějšího orgánu, totiž Jihoafrické organizace pro rozvoj (SADC), která bude hrát nejdůležitější roli i v dalších vyjednáváních. A toto stanovisko je jasné. Přes všechny problémy byly volby svobodné a férové.
V textu nenajdeme ani vyjádření druhého nejdůležitějšího tělesa Africké unie. Tu zastupoval bývalý nigerijský president Obasanjo, který stál za podporou embarga proti Zimbabwe v roce 2003 (které přispělo ke zhoršení situace v Zim a k další podpoře Mugabeho). Obasanjo prohlásil volby za – svobodné a férové.
Afričtí komentátoři upozorňují na to, že Mugabe má velkou podporu v okolních afrických zemích, především mezi střední třídou. A to i přes to, že by ho určitě nechtěli za svého presidenta. Nicméně Mugabe je pro ně hrdinou vítězné třicetileté bitvy s koloniální a neokoloniální mocí Evropy a USA. (podobně jako Castro v Latinské Americe). Je jediným africkým lídrem, který donutil koloniální mocnosti uznat, že co bylo za kolonialismu ukradeno, musí se vrátit, a když na to UK a USA později rezignovali, udělal to sám. Mugabeho stvořil kolonialismus a neokolonialismus ho nadále udržuje při životě. Akce Sorose, EU, či USA, teď situaci nezachrání.
Smutným faktem je (jako u spousty levicových politiků) že Tswangirai zklamal a jeho socialistické reformy zůstaly jen u rétoriky. Mugabe nemusel dělat nic, protože MDC se zdiskreditovala sama. Tswangirai ztratil mnoho podpory také v aféře Wikileaks, kdy se ukázalo, že s USA vyjednával pokračování embarga, zatímco veřejně deklaroval opak.
Svůj podíl má bohužel na tom i EU jako bývalý největší donátor. Ať už jde o dnes již nesmyslné embargo, o podporu projektů nadnárodních společností a minimální podporu sociálních reforem. EU jako většina velkých donátorů selhává v podpoře nezávislých občanských iniciativ a při podpoře místního rozvoje odlehlých komunit. Tady pak vyhrávají lidé jako Mugabe.
Nejhorší to asi bude pro občanské iniciativy. Ty levicové Mugabe ze srdce nesnáší, pravicové dnes vnímá jako prodlouženou ruku USA a UK. Právě občanská sdružení jsou Mugabe je ovšem muž biče a cukru. Dohodl se z bělochy, jejichž komanda měl na lopatě, dohodl se s povstalci, které rozehnal, dohodl se s MDC po minulých volbách. Uvidíme jak to bude pokračovat.
Jedno je jasné, po třiceti letech spor o kolonie a jejich další vývoj neskončil a mediální obraz je součástí tohoto boje.
Garantuje například 30 % křesel ve sněmovně pro ženy a dvě místa v senátu pro zástupce postižených.
Bohužel tento obrat je v českých médiích spíše vnímán jako „nejlepší, co ty divoši dokázali stvořit“.
2) názor koalice placené OSF je zmíněn z toho důvodu, že se opírá o zkušenost 7000 místních pozorovatelů, které koalice zaměstnala. To, že OSF má své zájmy, neznamená, že ten, komu dá Soros peníze, mluví a jedná automaticky jako jeho loutka. Viz události na Ukrajině v roce 2004
3) závěr pozorovatelské mise AU zmíněn není, ač zřejmě zmíněn být měl. Byl však vysloven ještě před tím, než sama zimbabwská volební komise přiznala popsaná pochybení, a tak jsem mu nepřikládal zase až takovou váhu
4) na vnímání SADC jako nejdůležitějšího aktéra mám vskutku jiný názor. Zda je chybný, anebo blíže pravdě odhalí právě ta ona jednání. Zde tedy uvidíme
5) že má Mugabe stále velkou podporu, je ve zprávě zmíněno. O tom, proč ji má, se píše dostatečně ve všech třech článcích, na něž je odkazováno ve sloupci Související. Nemyslím si, že jsme toto téma v DR zamlčeli. Mugabe a odpovědné hodnocení jeho vládnutí je ale záležitost, jíž nelze vměstnat do jednoho či tří odstavců, proto jsem jej ve zprávě o volbách ani neotevíral. Jako ilustrace této složitosti může sloužit i fakt, že sledu událostí, pro něž Tomáš Tožička používá sousloví "dohodl se s povstalci, které rozehnal" předcházel Mugamem schvalovaný, pokud ne přímo řízený teror na ndebelském území, a to se znaky etnické čistky
6) nová zimbabwská ústava je vskutku pokroková, bylo do ní však začleněno několik odstavců, které umožňují současné garnituře setrvat u moci po řadu dalších let, bez ohledu na výsledky voleb. Proto ten termín s "relativně". O tomto tématu bylo pojednáno podrobněji v jiné zprávě /http://denikreferendum.cz/clanek/15209-zimbabwane-schvalili-novou-ustavu-ma-jim-pomoci-k-demokracii/