My jsme ta stojednička
Pavel NovákMiroslava Němcová se uchází o funkci premiérky s vědomím milionových odměn vyplácených pseudoelitě státní správy za situace, kdy státním zaměstnancům platy klesaly. Ani takováto ukázka pokrytectví nic nemění na snaze stojedničkářů se znovu dostat k moci.
Naivně jsem si myslel, že suverénem v parlamentní republice je lid. Byl jsem z tohoto omylu vyveden nejdříve předsedou Nejvyššího správního soudu Baxou, který minulý týden prohlásil, že suverénem v demokracii není Parlament, ale Právo. Co je ono Právo, to rozhodujeme My, jeho vykladači.
To pan Baxa neřekl, podtext jeho sdělení byl však jasný. Ještě silněji, opět v podtextu, zazněl hlas suveréna ve výrocích Miroslavy Němcové, Martina Kuby, Karla Schwarzenberga a dalších představitelů bývalé vládní koalice. My jediní máme stojedničku. My jsme ti legitimní. Odpor je marný. Bude vám vládnuto!
Legitimita? Veškerá žádná.
Již v minulosti jsem psal o nelegitimitě současné Sněmovny. O tom, že politická reprezentace, byť vzešlá z voleb, která umožnila zneužití armády proti civilistům, kupčila a organizovala směny mandátů poslanců, kterým lid, suverén, svěřil zákonodárnou moc, za křesla ve státní správě, nemluvě o bující obludné systémové korupci a tři roky prokazované neschopnosti vládnout, by měla sebe samu okamžitě rozpustit a vypustit. Nestalo se tak.
A tady já spatřuji jeden velký problém. Nemohu totiž nevidět, že i vládu hrůz Petra Nečase zvolil „lid-suverén“. Nejedno osudové šlápnutí vedle má totiž u nás na svědomí od roku 1918 právě „suverén-lid“. Nejen věrolomní a podvádějící politici.
Je třeba také zdůraznit, že lid tím „suverénem“ může být maximálně pár dnů za 4 roky, tedy při parlamentních volbách. Ovšem pozor: za předpokladů, že je schopen pravdivě posoudit stav společnosti a mít jasno ve věci společnosti směřující správným směrem. O tom, že se „lid-suverén“ nesmí nechat zmást prolhanými sliby subjektů, kteří se o jeho hlas ucházejí, ani nemluvě. Není mi známo, že by tyto předpoklady kdy u nás platily. Určitý jejich odvar byl snad cítit při Pražském jaru 1968.
Suverénem v pravém slova smyslu lid nikdy není, nebyl a ani být nemůže. Vládnou, vždy vládly a zase budou vládnout, jen a jen elity. Dobře nám bude, až tehdy, budou-li to elity v dobrém slova smyslu, tedy služebníci. Služebníci lidu. Že se takové elity do klíčových míst společnosti v brzké době nedostanou, je dáno současným morálním klimatem celé společnosti. Tedy také morálním stavem „lidu-suveréna“. Zázrak se ale může stát kdykoliv.
Jinak se začínám děsit koho to zase „lid-suverén“ zvolí při příštích parlamentních volbách.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal