Jak dlouho se nám bude Kuky ještě vracet?
Ivan BartošVrchní soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zakázal provozovatelům serveru Share-rapid.cz nabízet k volnému stažení Svěrákův film Kuky se vrací.
Kinopremiéra filmu Kuky se vrací je již přes tři roky stará záležitost. Dokonce se po roce od uvedení začal tento film prodávat na levném DVD v trafikách. Proto jako zcela obyčejný smrtelník nechápu, na čem jeho režisér Jan Svěrák mohl tratit sdílením na internetovém úložišti Share-rapid.cz. Byla to vlastně reklama ke koupi originálního DVD, kterou film měl, a tak se mohl dostat ještě blíž divákům.
Chyba není u provozovatelů datových úložišť ani u diváků. Chyba je u tvůrců a distributorů, kteří nedokáží plynně navázat na rozšíření internetu do téměř všech domácností. Adekvátní reakcí by bylo včas nabízet filmy ke stažení oficiálně. Pokud by nabízeli své kinematografické počiny za mírný poplatek v dobré kvalitě ke stažení na internetu, byla by to pro diváka nejpohodlnější cesta, jak film zhlédnout.
Podobná situace nastává vždy, když je zavedený způsob zajišťování nějaké společenské potřeby nahrazen něčím kvalitativně novým. Kdysi například zajišťovaly dopravu povozy s koňmi. S vynálezem aut začali vozkové přicházet o práci. Ti chytřejší se přizpůsobili a pořídili si auta. Ti zbylí si stěžovali a snažili se autům bránit. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni. Dnes jsou filmaři v podobné situaci. Jedni novou realitu chápou a vydělávají více než dříve. Druzí nadávají, soudí se a zakazují. Jan Svěrák se rozhodl připojit ke druhé skupině, což je pohodlnější a bohužel častější reakce. A u nás, jak se zdá, i úspěšná. Zatím.
Aby však nedošlo k nepochopení. Ani Piráti nepodporují zrušení autorského zákona, jak je často mylně interpretováno, ale chtějí se zasadit o jeho přizpůsobení digitálnímu věku. Distributoři si vlastně sami vychovali neukázněnou diváckou obec, která nezná oficiální možnosti stahování filmů z internetu. To byl i případ Kukyho, který nebyl a stále není nabízen ke stažení za poplatek tvůrcům.
Není chybou českých uživatelů, že si nekupují filmy. Dlouhodobou ignorancí se zde stanovily návyky uživatelské obce a tyto návyky se mění velmi pomalu a trvá to někdy mnoho let. Filmový průmysl teď sklízí, co sám zasel. Dobře to určitě není, ale čím déle bude trvat přístup tvůrců, investorů a distributorů podobný, jako má Jan Svěrák, tím déle bude trvat tato v podstatě patová situace.
Divák se chce podívat na film tady a teď. Pokusí se ho tedy najít ke stažení za přijatelný poplatek a v náležité kvalitě na internetu. Když se mu to nepodaří, stáhne si to, co je k dispozici. A ten, kdo film nabídl ke stažení, překračuje zákon. Ale zároveň poskytuje to, co divák chce. A pro koho se točí filmy? Snad pro diváka, nebo snad už ne?
Ještě jeden fakt, v jehož kontextu se trochu mění rozdělení rolí na zlé zloděje a hodné policajty. Film sám dostal dotaci 2,5 milionu korun z veřejných zdrojů, tedy z našich daní, jak je obvyklé uvádět. Tato skutečnost by v budoucnu mohla být spojena se závazkem tvůrců po nějaké době (kratší než jaká vyplývá z obecného znění autorského zákona) dílo uvolnit k veřejnému šíření. V této souvislosti je absurdní, že jediná dostupná online nabídka je anglické verze filmu na iTunes. To, že je etické chování tvůrců?
Vše se vyvíjí, i spory. Pokud byl v minulosti zjištěn autorsky chráněný obsah na českém serveru, býval vždy majitel serveru upozorněn a mazal. Dokonce bývalo vydáno předběžné opatření, aby úložiště obsah smazalo, to zatím vždy vyhovělo. Případ je „nový" v tom, že Share-rapid se této zavedené praxi odmítl podvolit. Je zde otázka, proč Jan Svěrák nepožádal o předběžné opatření ihned, jakmile mu nebylo vyhověno. Spekuloval s výší „odškodného"? Čím déle trvá závadný stav, tím větší bývá odškodné. Zvláštní forma vydělávání peněz. To už je ale pouze čirá spekulace, lze věřit, že vše je pouze důsledek nepochopení, k jaké změně v distribuci filmů a podobných děl dochází.
Nebo si snad stále někdo myslí, že filmy vydělávají velké peníze i tři roky po premiéře?
Na internetové diskusi o soudním rozhodnutí zvítězil názor, že Svěrák by za takový škvár měl spíše platit divákům, kteří se rozhodnou jej shlédnout.
Přesto je z nějakých důvodů legislativa nastavená tak, že pokud si na ulici vezmu první volné auto, přijde pravděpodobně nějaký trest..
A prodejní cena tři roky starého auta je nepochybně také o dost nižší než auta nového.
Protože jinak se obávám, že názor extrahovaný nějakým způsobem z internetové diskuse trochu bledne ve srovnání s 75.000 lidí, kteří ten film v kinech viděli.
Přesto osobně zastávám názor, že lépe prosazovat změny legislativy, než ji ignorovat a tvrdit, že firmy a lidé, kteří svoje obchodní modely přizpůsobují (zatím) platné legislativě jsou luddité, kteří si za svoje neštěstí mohou sami.
Osobně bych pak za nesouměřitelně (sic!) efektivnější (ve smyslu obecného i mého osobního blaha) považoval ty změny legislativy, které povedou například ke zrušení hotovosti. :-)
Je vysoce nepravděpodobné, že by se změnily zákony, pokud se před tím nezmění reálně žité společenské normy. Stahování filmů z internetu je procesem takové změny a "piráti" dělají - byť třeba ze sobeckých důvodů - veřejnosti službu: normalizují toto chování a zároveň způsobují ztráty producentům (i když zrovna tímhle si nejsem jistý, protože je absurdní myslet si, že každý, kdo si film stáhne, by byl ochoten si jej koupit, jestliže by to byla jediná možnost; pokud by mu jej nikdo nepůjčil, tak by "řešením" bylo, že by jej prostě neviděl). Tímto chováním vytváří tlak, bez nějž by o nějaké změně legislativy nikdo nezačal uvažovat. Zároveň vytváří nový trh - totiž typ zákazníka poptávajícího se po možnosti stáhnout si film z netu přímo do počítače a hned se na něj podívat, aniž by si musel shánět disk, který mu pak možná už nikdy nepoužije. Takto zadarmo vzniklý trh by Svěrák mohl začít využívat, místo toho se "přizpůsobuje" platné legislativě. Jenže kde není žalobce, není soudce. Místo žalování měl Jeníček zatnout zuby a přemýšlet, jak příště nenaštvat potenciální diváky.
Jsou skutečně velmi kusé. Takže pokud máte zájem, nabízím pomoc... jen tak ze cviku. Ale spíš bych to asi přehodil na nějaké studenty. Myslím, že na nějakou seminárku je to tak akorát.
Tedy aby bylo jasno: Já se na filmy doma dívám skutečně hodně málo a digitální distribuci vřele podporuji. A taky souhlasím s tím, že by bylo dobré dělat luxusní DVD packy pro pár nadšenců a ten zbytek dělat co nejlevněji a pokud možno ekologicky, takže digitální distribuce je hodně blízko optimálnímu řešení.
Jen si nejsem jistý, že je mi sympatický přístup: "legislativa je zastaralá, tak ji mr...ehm... ignoruji".
Po krátké úvaze dodávám že jsem ochoten tolerovat i ten přístup kdy někdo legislativu ignoruje. Jen mi přijde trochu moc, ozývat se, když někdo nakonec tu (platnou) legislativu použije. Přijde mi to skutečně normální.
V tom je pro mne jedno z velkých kouzel filmu (a jiných skupinových zážitků... sledovat, kdy se směju já, kdy jiní... a pak se o tom bavit...)
A třeba právě to zda existuje nebo ne může mít podstatný vliv na to, zda byly věřejné peníze vydány účelně nebo neúčelně.
Zastánci tohoto efektu argumentují jednoduchými zkratkami, stejně jako zastánci volného trhu. Při bližším pohledu je lehké rozbít argument, že je pro ekonomiku výhodné, když dá práci lidem při výrobě filmu. Efektivnější by přece bylo, kdyby tyto peníze byly investovány například do nějaké továrny na recyklaci nějakého nebezpečného odpadu, lidé by získali trvalé příjmy, recyklát by byl přeměněn v užitečnou látku a příroda by byla ušetřena. Atd. Dlouhodobý účelný zisk pro všechny, oproti krátkodobému, pro pár lidí.
Multiplikační efekt je navíc věc, kterou by se kultura neměla zaštiťovat. Je to totiž degradace podpory kultuře, takové ponížené podlézání bohaté části věřejnosti, aby se nezlobila, že se peníze vydávají na kulturu neefektivně.
Kultura nemá přece efekt měřitelný ve financích. Pokud ji na tenhle efekt budeme převádět, přestane být kulturou. Peníze, vydané na skutečnou kulturu, mohou přinést lidem neskutečně mnoho, navíc dokáží pomoci formovat lidstvo pozitivně. Což se zřejmě pánům nahoře moc nelíbí, ti by spíše potřebovali stádo, zblbé Ulicemi, Novotami, Kolotoči a kdo ví ještě jakými "kulturními" programy /omlouvám se za výčet, delší dobu odmítám určíté soukromé televize sledovat, takže nevím, co teď frčí/.
Já, jsem jednoznačně pro podporu kultury. Dle mého názoru není těžké stanovit kriteria pro její rozdělení. Rozhodně by to nemělo jít na vyloženě komerční průjmy /nic slušnějšího mě jako evivalent původního termínu nenapadlo/. Koljové a Kukové si vydělají na sebe sami, jejich hodnota pro kulturu je nulová, tam stát peníze vysloveně vyhodil. Pokud naše instituce nevědí, jak peníze rozdělovat, není těžké podívat se po Evropě, jsou země, které si v tomhle směru vedou dobře.
Obávám se, že diskuse na téma vyhodnocování efektivity dotací do kultury jde poněkud mimo téma tohoto článku, ale samozřejmě bych se jí s Vámi velmi rád zúčastnil.
Mimo jiné také proto, že již delší dobu rozhoduji o tom, zda (a jak) financovat či nefinancovat některé vědecké a umělecké projekty, takže by mne zajímalo, zda se mnou používaná kriteria nějak kryjí s těmi Vašimi.
Osobně doufám, že za určitých podmínek bychom snad dokázali nalézt kritéria na kterých bychom se shodli.
(Mimo jiné i proto, že se většinou bez odhadu multiplikačního efektu obejdu... :-)
Pokud se o tom chceme rozumně bavit, tak rozlišme dvě roviny: morální a ekonomickou.
Na morální rovině jde o to, že piráti někomu něco kradou. Podle mě to není pravda, protože okopírovat DVD (nebo jiný nosič) s filmem neznamená někomu ten film vzít, on mu zůstane, maximálně se sníží jeho tržní hodnota, ale ani to není jisté, protože dokud neprodáte, tak nevíte, jaká vlastně ta tržní hodnota je a šíření filmů zadarmo může mít i efekt tržně pozitivní, protože prostě pomáhá šířit konzumaci filmů mezi lidi; vytváří potenciální zákazníky.
Tím se dostáváme k druhé rovině. Ano, filmaři musí dostat zaplaceno, jinak nebudou dělat ty filmy. Ale kde jste sebral, že by měli pracovat zadarmo? Jak je možné, že navzdory pirátství zisky filmového průmyslu v posledních letech vytrvale celosvětově rostou? (viz např. tabulky mpaa.org, a to se týká jenom kin, k tomu by bylo třeba připočítat zisky z prodeje přidružených produktů, kdy některé filmy si na sebe dokonce vydělají ještě dřív, než jdou do těch kin...)
Tento fakt pak slouží jako východisko při plánování ekonomických aspektů umělecké tvorby. Součástí těchto plánů pak zřejmě je i to, že pokud někdo legislativu porušuje, snaží se ho produkce svévolníka na tyto normy upozornit a případně i ukáznit.
Pokud obecně považujete nedodržování (byť sporných, ale platných) norem za pozitivní věc, obávám se, že budeme ve výrazném sporu.
Jak jsem uvedl dříve, ještě bych byl snad schopen tolerovat, když někdo ty normy poruší, ale osobně nepovažuji aktivní podporu takového chování za účinný způsob dosažení
změny legislativy.
Mě osobně se zdá být rozumné při plánování ekonomických aktivit brát platnou legislativu velmi v potaz... a nepřekvapí mne proto, když mne někdo upozorní na její překročení. Takže pokud film "vydělá dřív než jde do kin" (nějaký nemáte nějaký příklad?) beru to jako že vyšel plán.
To že zisky rostou se dá vysvětlit různými způsoby (mimo jiné také stálou expanzí na rozvojové trhy typu čína a indie - ale to je jen můj odhad...).
Celkem by mne zajímalo, zda byste podporoval kinaře, který by neodváděl příspěvky do Fondu kinematografie s odůvodněním, že tento fond podporuje (i podle pana Ševčíka) škvár?
Směšujete platnost určitých norem jako fakt, který vyplývá z možnosti represivního vynucení těch norem, a pak morální autoritu norem. Já tvrdím, že Svěrák využil platnosti zákona, ale je to v tomto případě na úkor morální autority právního řádu. Kdyby takto jednali všichni a i v budoucnu, tak se bude dramaticky prohlubovat rozpor mezi pozicemi, jež jsou finančně odměňovány ziskem (mimochodem, jde o zisk dosažený díky státem udělenému monopolu, to jen na okraj pro liberálně cítící), a tím, co je společensky vnímáno jako zásluha toho, kdo férově uměl přesvědčit své zákazníky, aby si od něj něco koupili.
Já osobně pirátství nepropaguji, ale v okamžiku, kdy se proti němu takto bojuje, jej musím hájit. Už proto, že kdyby bylo po svěrákovsku, lidé se budou méně dívat na filmy, a to je pro mě rozhodující kritérium, stojící nejvýš. Na druhém místě je ekonomická funkčnost systému - jak zaplatit ten systém produkce a distribuce, aby se nezhroutil. To je ale otázka ryze pragmatická.
Co se týče onoho hypotetického filmaře. Takto zadáno, bylo by jeho jednání nelegitimní. Legitimní by bylo, kdyby bylo součástí protestní kampaně ne proti výsledkům (co to škvár, to je dost subjektivní), ale proti netransparentnímu a nedemokratickému rozhodování onoho Fondu (trochu by se to podobalo stávce); samozřejmě by to v takovém případě muselo následovat až po nějaké neúspěšné snaze dosáhnout změny "po dobrém".
b) Marxistický exkurz je zajímavý a budu přemýšlet o jeho aplikaci na různá jiná odvětví průmyslu. Myslím, že například v oblasti psaného textu jsem na toto téma četl pár zajímavých názorů z jedné i druhé strany. Osobně ale mám (stále) problém s většinou aktivit které revolučně/evolučně legislativu "předbíhají".
c) Abych byl upřímný, celou tu kauzu moc nesleduji (my jako kinaři se s poklesem návštěvnosti způsobeným nelegálním stahováním už nějak vypořádali), takže si nejsem jistý, zda finanční plnění není hlavně určitou formou pokuty za to že majitel serveru nesmazal film hned po upozornění na nelegální sdílení? (a tedy že trest měl plnit i preventivní funkci)
d) Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že pokud budu chtít na trhu prodávat například jablka a vedle mne bude někdo ta samá jablka (navíc ukradená z mojí zahrady, že) rozdávat, musel bych být kouzelník, abych "uměl férově přesvědčit zákazníky".
e) Není po "svěrákovsku", může být maximálně po "soudcovsku", ale pořád mi dává větší smysl napsat "v souladu s platnými zákony". Ale samozřejmě vůbec Vám neberu právo ani chuť je chtít změnit.
Jinak s ohledem na Vaše působení na VVŠ a tedy vysoce pravděpodobné přímé napojení na "státní monopol" (minimálně přes akreditační komisi :-), mi Vaše úvahy o "společenské škodlivosti" dodržování platné legislativy přijdou.. zábavné :-)
Ad David Lobpreis: Kopie filmů nejsou jabka, konzumací jich neubývá. A asi máte dost zkreslené představy o tom, co je to monopol...
2.b) Rozdáváním (mně) ukradených jablek samozřejmě klesá cena jablek na trhu.
Ale stejně je to problematické. Je to jako s patenty. On je to skutečně státem udělený monopol. Důvod, proč nakonec liberálové patenty odsouhlasili, nebyla individuální práva, ale veřejný zájem - chraňme zisk investorů, jinak nebudou investovat a nebudou nové vynálezy (léky, apod.). Jenže právě ten veřejný zájem je také limit, kterému by se copyright měl podřídit. Ohánět se platnými normami nestačí, pokud nepřesvědčíte, že tyto normy jsou v souladu s veřejným zájmem. Ano, můžete nadávat lidem do zlodějů a pokutovat je, a říkat jim, že krást se nemá. Hodně štěstí.
Omlouvám se, musím do kina :-)
(http://share-rapid.cz/dobiti/)
Lidé stahování filmů jako krádež neberou, i když proti jiným krádežím pochopitelně jsou. Prostě, zvyk je železná košile a oni si na to nové ještě nezvykli. Museli by se k tomu teprve vychovat, aby to uznávali, aby zkrátka tuhle zásadu internalizovali, což by ovšem trvalo velmi dlouhou dobu. A museli by je k tomu vychovávat ti, v jejichž je to zájmu. Na to patrně nemají, aby je k tomu vychovali (že na to nemají, nemyslím ve smyslu finančním). Ale kdo na to vlastně má?
V některých kulturách prý zase neuznávají vlastnictví půdy. To je také dobrý argument proti kapitalismu. Ostatně soudím, že kapitalismus, pokud nemůže být zničen, musí se nechat historicky znemožnit.
Když je monopol copyrightu, podpořen státními dotacemi a zdaněním ve prospěch soukromých subjektů, tedy o těchto daních nerozhoduje ani lid prostřednictvím zástupců, pak je na čase povstat :-) Nestahovat filmy zadarmo je servilní vzdávání se občanských práv. Stahování je jako likvidace čaje v Bostonu, nebo výroba soli Gándhím. Ale to už tu tvořím hesla pro pro Piráty a to bych nerad ;-)
Chtělo by to omezit copyright na tři roky, u dotovaných filmů na dva - jak to správně píše autor ve velmi dobře vyargumentovaném textu.
Není ten morální problém jednodušší? Někdo něco (film) s nemalými náklady vyrobí a poskytuje to podle své vůle buď za úplatu nebo zdarma. Pokud někdo jiný hodlá to něco užívat, měla by pro něj z morálního hlediska být směrodatná vůle tvůrce díla, tj. to, jakým způsobem tvůrce hodlá sílo šířit - zda za poplatek nebo zadarmo. To je projev morální úcty uživatele k tvůrci a jeho dílu. Výjimkou z morálního hlediska by snad byla situace, kdy by využití díla zdarma (proti vůli tvůrce) bylo morálně odůvodněno nějakým vyšším zájmem (záchrana života, zdraví, ...), ale to snad není případ stahování filmů. "Morálnost" filmového pirátství opravdu nikde nenacházím - spíš falešné omluvy vlastní pohodlnosti pirátů a maskování "šméčka" nabubřelými řečmi o informační společnosti. Prostě nestahujte, plaťte za filmy a zároveň prosazujte, ať jsou legálně dostupnější.
"Od okamžiku, kdy jsou pokryty náklady a investor odměněn rozumným ziskem, tak další platby ... už nejsou ničím jiným než platbou renty někomu, kdo je tímto de facto v pozici feudála." Půjdete podle stejné logiky do samoobsluhy a budete vyžadovat nákup zadarmo s odůvodněním, že Albert již pokryl své náklady a byl odměněn rozumným ziskem, a tudíž vyžadovat platbu za další dva rohlíky a jogurt je platbou renty feudálovi? (Náklady na výrobu rohlíku jsou jistě také zanedbatelné.)
Myslím, že je to podobné, jako jízda na černo tramvají - ojediněle to nikomu nijak moc neuškodí, může být celkem zábava a i projev určité odvahy, ale prohlašovat to za správné a morální jednání, jež je údajně požadavkem doby a projevem boje proti "feudálům či komukoliv jinému, je podle mne obrovské chucpe.
Co se týče té tramvaje, podstatný rozdíl je ten, že když tam jsem, tak zabírám místo někomu jinému, zatímco když si okopíruju film, tak jsem nikomu neumenšil možnost okopírovat si jej taky. Ale MHD je hlavně financována veřejně, aspoň to předpokládám, takže to je celkově něco jiného, jde totiž o peníze, o kterých pak - teoreticky, aspoň přes své volené zástupce - má možnost rozhodovat právě i veřejnost, včetně té, která MHD nejezdí.
Protože už mě tato debata nebaví, uzavřu ji poznámkou, že existují dva krajní tábory: pro jedny je stahování filmů něco nemorálního, pro druhé je nemorální naopak jejich kupování. Zástupce první skupiny neznám osobně, nicméně zjevně existují. Já sám se chovám střídavě nemorálně z hlediska obou těchto skupin, a to poměrně s chutí. Být takto dvojnásobně nemorální je poměrně povznášející pocit, člověka to učí zdravé skepsi vůči všemu moralizování.
Alternativní cesta nákupu rohlíků je, řekl bych, jejich svépomocné pečení doma v troubě.
Souhlasím ovšem s tezí článku, že filmový průmysl si masové rozšíření pirátství do značné míry sám zavinil. A možná, že cesta zpátky vůbec nevede.