„Darujeme kočárky“: po zveřejnění této informace se na nás snesla smršť… nebo spíše dvě. Komentáře, maily, telefony. První byly souhlasné, druhé, jak to bývá, reakce odmítavé a nenávistné.

Za ty první moc děkujeme a chválíme je. Vážíme si všech kladných reakcí. Všichni víme, že rodiče si pět dalších dětí do svých životů nenaplánovali, přesto celý zbytek jejich života bude tímto silně ovlivněn. Podpory a síly asi nebude nikdy dost.

V případě druhém pisatele moc litujeme. A nejčastější „argumenty“ té druhé skupiny? „Proč jim dáváte, a ne mně?... Čekám dítě (děti) a taky chci kočárek zdarma... Dáváte to vlastně z mých peněz, protože jsem si u Vás kočárek koupila a musela ho zaplatit...“ A tak dál.