Už vím, jak je to s těmi pomníky Mistra Jana Husa. Poučil mě historik Jan Kalivoda. Skutečně nevznikaly jako vztyčené milníky na cestě věřících křesťanů k pravdě Ježíše Krista. Sekularizovaná společnost si Mistra Husa přivlastnila jako bojovníka za pravdu obecně sdílenou, jíž může být i jiný ideál, s nímž Hus nijak nesouvisí. Stal se symbolem statečnosti a pevných postojů proti každé zlé moci, která člověka nutí k porobě, k životu ve lži. Proto oproštěn od církve stal se Hus ještě sdělnějším a všeobecně použitelnějším v různých emancipačních snahách, bojích i šarvátkách napříč dějinami, a jak by se dnes řeklo — politickým spektrem.

Souhlasím — bylo by škoda Husa nevyužít, takových osobností nemáme mnoho. Pak i jeho ztvárnění nemusí jeho podobě odpovídat, jde toliko o jeho jméno. Nakonec podobně je na tom i Masaryk; také se stal obecně sdělným, aniž by se jeho dílo příliš četlo — ostatně psal dost kostnatě.