Oč jsme v důsledku krize nerovnější a chudší?

Kateřina Svíčková

Ekonomická krize a opatření, která ji provázejí, zvyšují příjmové nerovnosti. Ačkoliv je u nás a na Slovensku příjmová nerovnost stále ještě nižší než ve většině ostatních zemí, blížíme se k hranici, kdy nerovnosti škodí demokracii.

OECD tento týden zveřejnila nové údaje o vývoji nerovnosti ve svých členských zemích, které rozhodně stojí za pozornost. Co nám nová data OECD sdělují?

Ne příliš překvapivě ukazují, že krize a některá protikrizová opatření (především ta související s „utahováním opasku” státu) urychlily nárůst příjmové nerovnosti. Dozvěděli jsme se i další podrobnosti: celkově krize dopadla více na lidi v nízkých příjmových kategoriích než na lidi s příjmy v kategorii nejvyšší. Snížily se především reálné příjmy z pracovní činnosti (a o něco méně pak i příjmy z kapitálu). Dozvěděli jsme se, že narostl počet lidí ohrožených relativní chudobou, a to především dětí a mladých lidí.

A konečně, dozvěděli jsme se, že bez redistribuční politiky a rozpočtové stimulace státu by nerovnost narostla ještě více. Konkrétně, bez započtení účinků sociálních opatření vzrostla nerovnost v letech 2007 až 2010 více než za dvanáct let předešlých. Přitom je třeba si také uvědomit, že krize neskončila v roce 2010, kdy končí dosavadní časová řada dat OECD. Není příliš pravděpodobné, že by se za poslední dva roky trendy otočily, spíše naopak.

Pro Českou republiku a Slovensko data ukazují, že nárůst příjmové nerovnosti a její nepříznivé dopady především na mladé skupiny obyvatelstva byl výraznější na Slovensku než v České republice. To pro Slovensko platí i přes celkový - a v zemích OECD za toto období vzácný - nárůst příjmů těch bohatších obyvatel Slovenska.

Je třeba ale také dodat, že v evropském kontextu patří Česká republika i Slovensko ještě stále k zemím relativně příjmově rovnějším, a to z velké části také díky daňovým a transferovým opatřením státu. Navíc vývojové trendy směrem k poklesu pracovních a kapitálových příjmů a k rozevírání příjmových nůžek v Česku a na Slovensku zdaleka nedosahovaly extrémních hodnot, jaké bohužel postihly například Řeky, Španěle či Iry. Vše země, které silně zasáhla krize a následná medicína škrtů veřejných výdajů.

Proč si však nejen země s výsledky horšími než Česká republika a Slovensko, ale i my máme dělat starosti s tímto nepříznivým vývojem? Především proto, že prohlubování nerovnosti má vedle tíživých dopadů na ty, co již tak bojují s finanční tísní, také negativní celospolečenské a politické důsledky.

Diverzita ve společnosti a určitá míra příjmové nerovnosti jsou společnosti z řady důvodů prospěšné. Ale od určité hranice už vysoká míra nerovnosti ohrožuje kvalitu demokracie. Branko Milanovic, jeden z předních světových odborníků na problematiku nerovnosti, na rovinu píše, že v demokratickém systému nemohou dlouhodobě koexistovat politická stabilita a modely ekonomického rozvoje vedoucí k výrazné příjmové nerovnosti. To platí jak pro jednotlivé státy, tak pro nadnárodní celky jako je Evropská unie.

Souvisí to i s tím, že vysoká míra příjmové nerovnosti a nerovnosti bohatství může vést k oligarchizaci elitstátu. Takové elity pak ve vedení státu nemusí nutně reflektovat potřeby té méně bohaté části obyvatelstva. Je pro ně snazší například škrtat „nepotřebné“ sociální dávky či brzdit výdaje na veřejné školství a zdravotnictví. Samy si mohou dovolit zaplatit soukromé kliniky a poslat své děti do soukromých škol. Problematické účinky škrtů ve zdravotnictví a v sociální oblasti na zdraví Evropanů a Evropanek se již ale také stávají známy.

Data zveřejněná OECD napovídají, že jsme na cestě směrem k problémové hranici, za níž se výše zmíněné efekty začínají projevovat i jako důsledek vysoké nerovnosti.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse