Antikomunistů je v české společnosti víc než komunistů. Přesto nemusí být nutně nebezpečnější — jedná-li se o bytostné demokraty. Důležitá také je míra jejich vnitřního přesvědčení.

Z různých úhlů pohledu se v Deníku Referendum na antikomunismus podívali Filip Outrata 20.12.2012 („Proč potřebujeme antikomunismus“) a Václav Walach 3.1.2013 („Paradox antikomunismu“). K tomu by nemuselo být nic dodáváno, kdyby Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách 18.4.2013 nerozporoval sousloví „primitivní antikomunismus“ („O tom primitivním antikomunismu“), na což v Deníku Referendum trefně 19.4.2013 zareagovala Markéta Hrbková („Co je primitivní?“).

K tomu všemu jen pár poznámek.

Co je primitivní, zavání buranstvím. Na to jsou hákliví salónní intelektuálové nalevo i napravo. Primitivní ale rovná se i upřímné, nezáludné. Primitivní antikomunista nad ničím moc nepřemýšlí, pracuje jen s první signální. Co na srdci, to na jazyku, byť by to byl sebevětší blábol. Takový člověk není dvakrát kulturní, kultivovaný, jeho živočišnost je však odzbrojující. Ba ne, ti co rozpoutávají antikomunistické kampaně jsou poněkud mazanější, uvažují sofistikovaněji. Pouze doufají, že nějakého toho primitiva uloví, získají na svou stranu.