Zhustit úvahy o sjezdu ČSSD na nevděčný osud Jiřího Dienstbiera je stejně tak pohodlné jako nekorektní. Potom ani nepřekvapí, že sympatie, které Dienstbierovi vyjadřují mnozí ploší pravicoví komentátoři, jsou pro mnohé sociální demokraty potvrzením, že dělají správně, když tohoto „vetřelce“ eliminují.

Kdyby ČSSD stála a padala s jedním mužem, bylo by to s ní věru zlé. Anebo kdyby měla sama pocit, že Dienstbier je tím nejvážnějším problémem, který musí řešit — pacifikací.

Přesto na bývalém místopředsedovi sociální demokracie lze nejlépe popsat tradiční bolest českých politických stran. Marná sláva, stále se víc podobají sektám. Těm záleží spíše na vnitřní jednotě a harmonii než na působení navenek. Ani v ČSSD nejsou paličáci, kteří odmítají mocenské kompromisy, vítáni. A když někdo přečnívá, je mu hlavička sťata.