Sjezdu sociální demokracie se o víkendu účastnilo zhruba šest stovek delegátů. Těch, kterým ještě nebylo třicet pět let, bylo o chlup víc než deset procent. Žen bylo o chlup víc než jedna čtvrtina. Strana, která vyrostla na boji o rovnoprávnost, naplnila předepsanou kvótu, a neudělala ani o chlup víc.

Závěrečná tisková konference nabídla žen právě jednu desetinu. Alena Gajdůšková na ní byla coby nově zvolená místopředsedkyně strany jediná. Mužů ji obklopovalo devět. Pod pětatřicet let neměl na závěrečné tiskové konferenci z vystupujících nikdo. Běžný sjezd běžné české politické strany dnes: šediví muži v šedivých oblecích. Že v takovém prostředí nevzklíčí podnětný nápad a že v takovém prostředí nenarazíte na celistvou politickou představu, nepřekvapí.

Proto mohlo stačit, když Alena Gajdůšková na závěr sjezdu řekla jen to, že chce být ženskou tváří ČSSD. A nic neřekla o programu, evropské politice nebo mírovém hnutí, i když by o tom mluvit uměla a mohla. Proto nezpůsobil skandál Lubomír Zaorálek, když řekl, že delegáti ráno nebyli v sále, protože se večer předtím opili. Proto byl místopředsedou strany zvolen člověk, který nepřednesl nominační projev.

Proto mohli novináři velkou část závěrečné tiskové konference věnovat tzv. bohumínskému usnesení, které prý zakazuje ČSSD sestavit společnou vládu s KSČM. A nikdo z deseti lidí na pódiu neřekl, že nic takového v daném usnesení není a nikdy nebylo. A že by stálo za to bavit se o politických programech a ne o mediální představě o několika osmnáct let starých větách.

Jistě, bylo po volbě. Nové vedení mělo místa ve vedení strany jistá a může si myslet, že jistá má i místa v příští vládě. Jak klamné to může být zdání, se nejen Bohuslav Sobotka a Michal Hašek přesvědčili na začátku léta 2010. A ani za rok nemusí voličkám a voličům stačit, že ČSSD snad ani nemůže vládnout hůře než koalice, která ve Strakově akademii sídlí dnes.

A přesto se na sjezdu nevedla programová debata. Naplánované vystoupení ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Petra Druláka neproběhlo, i když bylo avizováno v programu a řečník byl na místě přítomen. Nepřijel zástupce německé SPD.

To jsou příznaky země a strany na periferii. Člověku se tam může líbit, ale nerozhoduje tam o sobě.