Před třemi sty lety zemřel Juraj Jánošík, stalo se tak nejspíš 17. března 1713. Můžeme se ptát, jestli má jeho příběh co říci i dnešku. V případě Jánošíka však nejsou zajímavé jen jeho životní osudy, ale i mýtus, který se kolem něho vytvořil.

Juraj Jánošík se dostal do historie především díky legendě, kterou si kolem jeho jména vytvořilo venkovské obyvatelstvo. To z něj učinilo hrdinu s nadpřirozenými schopnostmi, který bohatým bral a chudým dával, měl sílu za dvě stě mužů, napravoval křivdy atd. Díky této legendě se stal Jánošík slovenským národním hrdinou — archetypální postavou balancující v našich očích mezi historickou realitou a hrdinským mýtem.

Nad příběhem této postavy si lze dodnes klást zajímavé otázky, a to i takové, které se týkají obecněji hodnoty našeho historického poznání. Například historikové ve 30. a 50. letech došli při interpretaci jeho skutečných životních osudů k diametrálně odlišným závěrům, přestože měli k dispozici stejné historické prameny. Pro polského historika Jana Krzyżanowského byl Jánošík obyčejným zločincem, pro slovenského etnologa Andreje Melicherčíka byl reprezentantem třídního boje za feudalismu.