Když byla generace, která je teď na odchodu, mladá a vstupovala do světa práce, věřila, že můžeme poručit „větru, dešti“, že příroda je ovladatelný otrok, ze kterého lze vyždímat nekonečné bohatství. Brát na ni ohled ? To se nenosilo. Mrtvou i živou přírodu jsme „přetvářeli“ k obrazu svému: Narovnávala se koryta řek, těžily se nerosty, kde jen byly, rychle se rozvíjející průmysl bez omezení zamořoval vzduch a otravoval lesy i živočichy, skládky dýmaly za vesnicemi a městy, jedovaté splašky hubily život v potocích a řekách.

Taky si pamatuji na heslo „přestaneme orat, budeme jen sít“. Výzkumný ústav na jižní Moravě skutečně zavedl „úspornou“ metodu bez orání s obrovskými dávkami chemických hnojiv a nějakou dobu tak obilniny dokázaly růst. Než se půda chemikáliemi otrávila a ztratila plodnost...