Hned v úvodu bych rád podotknul, že nejsem právník ani práva nestuduji. Vše následující je pouze můj laický občanský názor.

Poslední léta můžeme v České republice pozorovat různé periodicky se opakující snahy měnit ústavu a důležité ústavní zákony. Odhlasovali jsme si přímou volbu prezidenta, aniž bychom jakýmkoli způsobem změnili jeho pravomoci a postavení v rámci ústavy, a to z toho důvodu, že naše současná politická reprezentace nebyla schopna prezidenta důstojně volit. Rádi bychom zrušili jeho pravomoc vyhlásit amnestii, protože současný prezident tohoto svého práva zneužil. Objevují se hlasy o změně volebního systému ze semi-poměrného na většinový, protože naše současná politická reprezentace není schopna vytvořit vládní koalici bez nechutného kupčení s poslanci a zákulisního vydírání.

Ústava je také v mnoha zásadních věcech neurčitá. Mnohdy neposkytuje jasné limity a mantinely pro jednání ústavních činitelů. Takovýchto „děr“ rád využíval Václav Klaus. Úplně nejčerstvěji pak můžeme pozorovat diskuzi o tom, zda prezident může pouze na základě svého uvážení odvolat premiéra. Objevují se hlasy, že by ústava měla být přepsána na více direktivní, konkrétnější a jasnější. Jde však opravdu zúžit diskuzi na to, že náš nejvyšší zákon je prostě a jednoduše špatně napsaný?

V rámci práva rozlišujeme zjednodušeně řečeno právo pozitivní a právo přirozené, naturální. Od toho je potom odvozen přístup pozitivistický a naturalistický. Ani jeden z nich není v extrémní formě bezezbytku správný, je třeba vždy brát v úvahu oba.