Trocha alternativní historie a syrový dnešek
Radovan LovčíVe vyspělých demokraciích by politici jako Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman pro některé své výroky byli veřejností i kolegy dávno donuceni k tomu, aby odešli z politických funkcí i z veřejného života.
Málo platné, téměř každý historik občas tenduje k hypotetickým úvahám, kterým směrem by se ubíraly dějiny, kdyby se nestalo to či ono. Ani mně osobně se tyto otázky nevyhýbají. A netýkají se koneckonců pouze historiků. Celospolečenský zájem o dané téma připomněla v době relativně nedávné i Česká televize ve svém seriálovém pořadu „Co by kdyby“.
Odhlédněme nyní na okamžik od reálné politické historie dnešních dnů a pohleďme jen velmi stručně do její alternativní verze…
*
Píše se 31. květen 2010 a německý prezident Horst Köhler rezignuje na svoji funkci v důsledku neuvážených výroků pronesených při návštěvě Afghánistánu, které se týkaly spojitosti zahraničního nasazení Bundeswehru a ochrany hospodářských zájmů Spolkové republiky Německo. Německá veřejnost nedokázala skrýt své rozhořčení a prezident byl vystaven tvrdé palbě kritiky jak od ní, tak od politiků zleva i zprava. Tento psychologický nátlak neunesl a rezignoval. Německý parlament se připravuje na volbu nového prezidenta…
V reakci na Köhlerovo odstoupení v následující době opakovaně zazní hlas českého ministra zahraničí Karla Schwarzneberga. Ten mimo jiné pronese: „Patří k zájmům země o přežití sledovat ve válce vedle bezpečnostně politických také hospodářské zájmy. O tom se musí smět přemýšlet nahlas. Útoky na Köhlera byly tedy politicky zbabělé a úplně nepochopitelné. Vyslovil to, co je očividně pravda. Musíme pochopit, že se do války táhne nejen z lásky k bližnímu."