Včerejší oslavou Epifanie pozvolna doznívá vánoční období započaté adventem. V jeho středu je ta nepravděpodobná událost, jíž spekulativní mluva vyjadřuje tak, že sama Plnost se odhaluje, stává se přítomnou a přebývá v člověku. Tělem, tedy člověkem se stal Logos. Tento víceznačný výraz má bohaté souvislosti, např. se shromažďováním a zachycováním a též s kladením. Nejznámější je však souvislost s mluvou. Logos je (také) slovo či výpověď.

Položme si otázku, čím se mluva liší od pouhého vydávání zvuků. Ze zvuků nebo skvrn na kontrastním podkladu se mluva stává tím, že je tu význam. Hlas či písemný záznam je vnější a význam či smysl vnitřní stránkou slova. Slovo je myšlenkou, která nezůstala skryta, nýbrž se projevila. Božský Logos je myšlenkou kosmu. Kosmos je opak chaosu. Není to nahodilý, nepochopitelný výskyt jevů. Má řád a je proto srozumitelný. Kosmos je vnější stránkou božského slova. Celkem světa se manifestuje. A teď to nepředstavitelné: Božské Slovo se manifestuje v dítěti, které se narodilo v rodině obyčejných lidí na periferii Římské říše, v bezvýznamné okrajové provincie Iudea v městečku Betlémě při příležitosti sčítání lidu, kam musela rodina dorazit ze svého bydliště Nazaretu, a protože se pro ní nenašlo důstojné místo k přenocování, uchylují se Josef a Maria v pokročilém těhotenství snad do jeskyně, k jeslím, kam se chodí krmit zvěř.