S blížícím se koncem volebního období, ať už nastane kdykoliv, není od věci se zamyslet nad tím, jaké dědictví nám po této vládě tzv. boje s korupcí a tzv. rozpočtové zodpovědnosti zůstane. Odkaz, který nám zanechá, nenese jenom její pečeť. Dlouhodobé problémy s korupcí a nízkou efektivitou státní správy se hromadily minimálně od dob tzv. opoziční smlouvy, byly však (ne)milosrdně zakrývány relativně vysokou výkonností hospodářství a růstem HDP.

Výsledek voleb v roce 2006 situaci zásadně změnil. Do politiky začaly stále silněji prorůstat zájmy nejrůznějších ekonomických skupin. Nastala éra přeběhlíků, nepřehledných zákulisních dohod mezi neidentifikovatelnými zájmovými skupinami a také éra bezuzdného rozkrádání veřejných prostředků. Nastala éra ohýbání Ústavy a zákonů. V této éře se začaly profilovat dva druhy politiků nového typu. Představitelem prvního typu, nájezdnického, se stal ministr dopravy Aleš Řebíček, představitelem druhého typu, intrikánského, pak ministr financí Kalousek, který proslul prosazením nesmyslného státního rozpočtu na rok 2009, z jehož extrémního schodku se státní finance dosud nevzpamatovaly.