Je těžké najít ekonomickou statistiku, která by alespoň trochu rozptýlila negativní obraz české ekonomiky. Nejvíce jsou lidé citliví na dva ekonomické parametry: nezaměstnanost a mzdy. To vše vnímám při debatách s občany ve svém volebním okrese.Lidé si už ani nestěžují, ale vyloženě lamentují nad současným stavem a volají po účinných řešeních.

Z oficiálních údajů se dozvídám, že je zájem o pracovníky v jednom odvětví — v těžbě nerostných surovin. Tedy na rozdíl od vyspělých zemí budeme brát z přírodního bohatství, které snad, zatím, ještě máme.

Vyhlídky pro rok 2013

Pro první čtvrtletí se očekává až 13 procentní propad u firem a  zaměstnanců v dopravě, skladování a logistice, o 11 procent u zaměstnanců v maloobchodu a velkoobchodu. Region Prahy je na tom zatím nejlépe. Podstatně hůř si vedou v míře nezaměstnanosti ostatní regiony. Nejhorší situace je dlouhodobě na severu Moravy, kde je předpokládán propad pracovních nabídek pro první čtvrtletí až o 17 procent.

To vše má obrovský dopad na sociální i zdravotní sféru. Sociální problémy postihují stále více lidí nejen v produktivním a předdůchodovém věku, ale i mladých - absolventů učilišť, středních i vysokých škol. Pokud totiž práci nenajdou v  krátké době po zakončení studia, má to na ně dost negativní vliv. Nejsou schopni si vypěstovat pracovní návyky, které potřebují pro celý život Jenže — a nyní se dostávám k meritu věci: v dobách dřívějších, a to opravdu nejsem jejich příznivcem, bylo vše řízeno s cílem začlenit člověka do pracovního procesu, což v současné době už neplatí.

Dnes se  změnily i  hodnoty lidské práce, jak ostatně vidíme ve  sdělovacích prostředcích. V nich jen zřídka slyšíme o vynikajících výsledcích vědců, lékařů, inženýrů, ale zato jsme zahlcováni informacemi o  životě manekýn, moderátorů, herců, zpěváků, včetně jejich příjmů a výstřelků. Kdo z mladých by něco takového nebral? Ostatně i k tomu jsou vedeny bombastické soutěže podle západního vzoru. Výsledkem je, že v každém kraji, včetně mého, kde vykonávám poslanecký mandát, chybí desítky, možná i stovky techniků, montérů, projektantů, vývojářů a dalších pracovníků v technických profesích, kteří by střídali dosluhující ročníky.

Obrovský zájem je, jak mně sdělili mnozí zaměstnavatelé, o mladé elektromechaniky, svářeče nebo šikovné zámečníky. Je to problém, se kterým se potýkáme už léta, a obávám se, že kvůli demografickému vývoji nebude už za dva roky z čeho brát. Mladým se  místo „černého“ řemesla a než do montérek nebo do kuchařských čepic chce raději do manažerského křesla.

Jak tento problém řešit?

Určitým řešením je mít odpovídající vzdělání a praxi a s nimi se ucházet o místo. Zabezpečit tento úkol náleží školám, které by ve spolupráci s firmami měly směřovat výuku i samotné vyučované obory požadovaným směrem. Firmy umějí své požadavky na kvalifikaci pracovníků definovat a to i s výhledem na svůj budoucí vývoj. Je tedy nutné a potřebné daleko větší propojení teorie s praxí — nabídku školních vzdělávacích programů a nabídku jednotlivých oborů přizpůsobit v daleko větší míře požadavkům pracovního trhu a poptávce firem po určitých profesích. V podstatě nic nového. Jen je potřeba už co nejdříve tento běh odstartovat. Prostě chtít a myslet programově v parametrech třetího tisíciletí.