Dlouholetý předák komunistické strany a v podstatě velmi úspěšný politik byl „volen“ po Benešově abdikaci (v podstatě ze zdravotních důvodů) a nedlouho po triumfu, kterého se mu — demokratickou cestou, se skrytým předchozím užitím nedemokratických nástrojů — podařilo dosáhnout.

S Gottwaldovou volbou ale přišlo několik paradoxů, o kterých stojí za to se zmínit. Gottwald byl volen jako první prezident podle nové, tzv. květnové ústavy, připravované ale již delší dobu před Únorem.

Přeskočili jsme druhou volbu Benešovu, protože z hlediska volebních okolností mnoho nového nepřinesla. Gottwaldova však ano. Ačkoliv je Klement Gottwald další temnou osobou českých dějin, neznamená to, že je osobností nezajímavou. Totéž ale platí o jeho volbě. Gottwald nastupoval k volbě a de facto i do úřadu jako první osobnost z mocné exekutivní pozice.

Byl to první předseda vlády, notabene vlády velmi mocné, počínající totalitární vlády, který vyměnil tento post (sám o své vůli) za post prezidentský. Do značné míry to popírá tezi, že prezidentská funkce je funkcí jen ceremoniální a slabou. Ustupoval by to Gottwald dobrovolně do čistě dekorativní pozice nedlouho poté, co dosáhl vrcholu a mistrovským způsobem uchvátil moc?

Ano, zůstala mu poté ještě funkce klíčová, funkce předsedy stále mocnější strany. Jenže ani to nepostačí na vysvětlení touhy stát se prezidentem. Příčin asi bylo víc. Jistě v tom byla zcela osobní touha stanout na postu obdařeném takovým leskem — na nejvyšší metě národa. Doputovat ze sociálního dna v dětství až na pozici nejvyšší. Stanout v „roli“ někdejších králů. Z chaloupky do paláce.

Mohl zde být, a patrně i byl, důvod ještě jiný, neosobní. Zpečetit obsazením nejvyšší funkce obdařené takovou úctou národa vítězství komunistické ideologie. Dále v tom mohl být i tah zcela pragmatický, pojistit i tímto ústavní roli (nikoliv nepodobný postupu Hitlerově po Hindenburgově smrti — jen s tím rozdílem, že Hitler funkci zrušil a nechal ji rozplynout v metamorfóze svých funkcí).

Ať již to bylo jakkoli, Gottwald vydatně přispěl k posílení monarchických rysů prezidentsví. Přenesl volbu a ostatní ústavní akty přímo na hrad, do Vladislavského, kdysi trůnního sálu. Zúčastnil se jako první prezident (sic) Te deum slouženého pomocným biskupem Antonínem Eltschknerem (stolec byl sedivakantní, v Praze nebyl po smrti kardinála Kašpara primas). Udělal pravý opak toho, co Masaryk.