První volba československého prezidenta proběhla 14. listopadu 1918, tj. tři týdny po formálním vzniku státu. Týdny a měsíce před vznikem československého státu byl ujasňován jeho státoprávní model. Původně nebylo na sto procent jasné, zda bude nový stát republikou či monarchií, ale s postupem času převládla republikánská idea.

14. listopadu byl Masaryk ještě ve Spojených státech, takže byl volen v nepřítomnosti, bez přímých volebních projevů a bez osobní agitace.

Na českoslosvenské území dorazil až za pět týdnů 21. prosince, již jako zvolený prezident. Neměl při samotné volbě žádné protikandidáty. Jeho autorita, která se vytvořila v posledních dvou letech války a kulminovala na podzim 1918, zcela vyloučila z psychosociálního i ideového hlediska každou další kandidaturu, i když se v kuloárech o alternativách samozřejmě vedly fragmentární rozhovory.

Protože v té době ještě nebyl zvolen žádný reprezentativní zastupitelský sbor — nový parlament, byli voliteli dříve zvolení poslanci zemských sněmů českého, moravského a slezského, stejně jako poslanci Říšské rady. To mohl být z hlediska volební aritmetiky a souměrnosti zastupitelské demokracie problém. Poslanci byli totiž zvoleni dle nestejných pravidel, především vzhledem k odlišným volebním systémům v Předlitavsku a Zalitavsku.

K volbě došlo v budově Zemského sněmu Čech — v Thunovském palácí (dnešní sídlo Poslanecké sněmovny) za přítomnosti „revolučně oprávněného sboru“, který měl čítat 254 poslanců. Aktuálně a bezprostředně bylo přítomno pouze 222 poslanců.

Z 254 poslanců bylo pouze 40 reprezentujících Slovensko, za Podkarpatskou Rus nebyla přítomna žádná adekvátní reprezentace. Volící sbor zcela postrádal německé nebo maďarské občany historických zemí i Slovenska.

Ještě před volbou ale vedl schůzi budoucí předseda vlády Kramář. Někteří delegáti přijížděli vlakem až během dne. Na pořadu bylo sesazení habsbursko-lotrinského rodu z českého trůnu, ustavení či potvrzení republikánské formy státu, vytvoření první vlády na čele s Kramářem. Vše se dělo aklamací bez sčítání hlasů.

Schůzi zahájil očekávaný předseda vlády a vedle Masaryka neformální vůdce národa Karel Kramář ve čtvrtek 14. listopadu 1918 v 11.40 hod. Po téměř dvaceti minutách souvislé řeči, občas přerušované ovacemi, se v 11.57 dostal k vlastní republikánské deklaraci (v následné citaci), která byla přímo spojena s volbou prvního prezidenta. Na tu přišlo přesně ve 12.00 a netrvala déle než 3 minuty, kdy většinu času představovaly ovace.

„…My nemůžeme sice dnes, poněvadž nejsme ještě konstituantou, ve státní základní zákony vtěliti to, čím žíti chceme. Ale jedno může již dnes národní shromáždění prohlásiti. Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (Výborně! Poslanci povstávají, hlučný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborně, potlesk.) Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.) A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. (Výborně! Sláva! Hlučný potlesk.) A abychom doplnili všechno to, pak prosím Vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka. (Výborně! Sláva! Potlesk.) Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky. …“

Volba byla mimořádně spontánní (vpravdě živelná) a revoluční, což naznačuje i to, že republikánské zřízení bylo vyhlášeno teprve s ní. Sama volba byla velmi rychlá, bez průvodních řečí a agitací, námitek nebo protikandidátů. Měla charakter davového pohnutí, obecně sdílené myšlenky, u níž jsme velmi málo schopni rozlišit, zda všichni nebo většina přítomných opravdu vnitřně souhlasili s touto alternativou, kdo a zda byl (vnitřně) proti.

Slib Masaryk složil a prezidentem se stal až 21. prosince 1918.

Masarykovi bylo v době zvolení 68 let, nikdy před tím nebyl v exekutivní funkci, o sedmnáct let dříve byl v 41 letech poprvé zvolen poslancem Říšské rady ve Vídni (1891-1893) a později znovu v letech 1907-1914.

Vedle toho byl i poslancem zemského sněmu v Čechách — tuto funkci vykonával celkem 7 let plus jeden rok. Do čela národa jej ale vynesly jeho osobní a charakterové vlastnosti, jež prokázal za Hilsneriády, ve sporu o Rukopis zelenohorský, ale zejména během války v exilu, ve kterém prokázal mimořádné diplomatické schopnosti, statečnost a znamenité strategické dovednosti.

Jeho předchůdcům „na trůnu“ bylo při nástupu 18 (František Josef I. v roce 1848) a 29 (Karel I. v roce 1916) let. Vývoj událostí kolem Masaryka, jeho osoba i věk na dlouhou dobu vytyčily vlastnosti a profil osobností hodných úřadu prezidenta Československa (či České republiky). Rodová aristokratičnost byla nahrazena aristokratičností seniorní. Přestože se český stát stal formálně republikou, s ohledem na historickou národní nostalgii setrval u v podstatě monarchického pojetí úřadu hlavy státu a monarchické symboliky (úcta ke korunovačním klenotům, prezident sídlí tam, kde sídlili čeští králově, na Pražském hradě). Je možné, že právě tato epocha je dnes u konce.