Třetí volba prezidenta republiky proběhla 27. května 1927, na den přesně za sedm let po první „ústavní“, tedy nerevoluční volbě. Nebyl-li by zvolen onoho dne žádný kandidát, byl by úřad vakantní. To se ale nestalo a ani se zřejmě nečekalo, že by se to mohlo stát.

Volba se odehrála na zvláštním společném zasedání Senátu a Poslanecké sněmovny. Schůze byla zahájena, jak bylo zvykem, v 11 hodin, zahájil ji a předsednictví se ujal předseda sněmovny, agrárník Jan Malypetr. Přítomno bylo 273 poslanců (chybělo 26) a 138 senátorů (chybělo 12).

Republika byla již tou dobou konsolidovaným státem, na vrcholu prosperity a s poměrně klidnými poměry uvnitř společnosti. V této době se snad v nejnadějnějším bodu nacházel proces ne sice smíření, ale aspoň možné spolupráce mezi Čechy a Němci. Snad mírná většina německého obyvatelstva se se státem v nějaké míře identifikovala. Přesné proporce navzdory mnohým výzkumům neznáme. V každém případě se napětí přeneslo (alespoň vnějškově) z polarity jazykově-nacionální do polarity sociální. Výkřiky od samého počátku schůze zněly z úst komunistických zákonodárců. Hlasitě se projevil také pozdější prezident Antonín Zápotocký.

Výkřik zazněl také z úst poslance Ivana Kurtjaka z Podkarpatské Rusi: „Poslanec Sedorjak sedí v kriminále!“ Souvisel s neuspokojenými národními aspiracemi, resp. s neuskutečněnou federalizací státu. Nerealizovaná autonomie Podkarpatské Rusi byla nesplněným slibem TGM. Kurtjak nebyl komunista, nýbrž agrárník; byl však Rusín a s komunistou Serdjakem se solidarizoval z důvodů národnostních.