Kampaň před prezidentskými volbami je nudná, nezáživná a figurky v ní vystupující vesměs budí rozpačitý dojem. Stále častěji se však utvrzuji v názoru, že kdokoli bude lepší volbou než současný hradní pán. Ten mezitím dělá vše pro to, aby se — jak se ošklivým a pejorativním termínem říká — zviditelnil. O důvodech můžeme jen spekulovat. Nejspíš souvisí s jeho další politickou dráhou, až doprezidentuje. Proto se dnes stále častěji prezentuje jako muž s pevným názorem, kterému se kdeco nelíbí a kdeco by dělal jinak a lépe.

Svá stanoviska Klaus zveřejňuje stále častěji a stále hlasitěji. Nabírá zkrátka na rychlosti a těžko soudit, kde ta hektičnost skončí. Každopádně se drží pravidla: Škoda rány, která padne vedle. A tak rozdává jednu za druhou, byť mají víc a víc nádech blábolu. Stačí se ohlédnout týden zpátky.

Nobelova cena za mír pro EU je podle Klause tragický omyl. Asi by si rád vyzkoušel roli vrchního velitele ozbrojených sil v akci. Jenže má smůlu. A my štěstí.

Odmítl rovněž podepsat doplněk Lisabonské smlouvy, který má umožnit vznik nového záchranného fondu eurozóny. „Všechny tyto ochranné valy považuji za zrůdnou, nesmyslnou, absurdní věc a já ji podepisovat v žádném případě nebudu," prohlásil. Smlouva klidně počká na jeho nástupce. Ale všímáte si stále dunivějšího Klausova slovníku? Až sestoupí do podhradí, máme se nač těšit…

Radost neudělal ani koaličním politikům. Nedivme se. Právě oni budou už za čtvrt roku jeho hlavními soupeři. Šťouchl si jednak do premiéra Petra Nečase: „Výměna je vždy selháním jak ministra, tak toho, kdo ho do toho úřadu posadil. Vyměňování ministrů nesvědčí o ničem dobrém." Dočkala se i vicepremiérka a čerstvá ministryně obrany: „Karolina Peake se přes noc nestane odbornicí na obranu a vojáci, statní mužové, tuto dívenku nepřijmou.“ Vida, opozice v ní vidí železnou lady, z níž jde jen chlad, dědeček Klaus však ve svém genderovém úletu hovoří bezmála o křehké květince, bytosti z paprsku měsíce, jakési moderní Sirael. Přitom kdyby zapomněla na svůj fanklub zvaný LIDEM a zamířila třeba do ODS, mohla by ještě někdy starému pánovi uštědřit nejeden škrábanec.

Na řadu přišel i Václav Havel se svými spolupracovníky a ctiteli. „Na Slovensku nebyla politika nikdy rozbita tak jako u nás. Útoky takzvané nepolitické politiky poškodily Českou republiku neskonale více," uvedl při setkání se svým slovenským protějškem Ivanem Gašparovičem. To ale bylo jen zahřívací kolo.

„Autorovu kritiku historické role Václava Havla (nikoli všechny v této souvislosti použité expresivní a nadsazené výrazy) v podstatě sdílím," uvedl Václav Klaus v rozhovoru pro server Parlamentní listy. Jaký že elaborát to prezident hodnotil? Čerstvý knižní počin svého vicekancléře Petra Hájka, který v knize Smrt v sametu (podle Klause „téměř povinné četbě“) napsal: „Václav Havel — ať vědomě či bezděčně, ale v každém případě aktivně — byl nástrojem sil lži a nenávisti." Kdyby byl Klaus formát, pronese podobná slova bezprostředně po Havlově úmrtí. Těžko odhadnout, jaký dopad by podobné sdělení mělo, ale nikdo by aspoň Klause nemohl obvinit z neupřímnosti či pokrytectví. Takto se ukázal v nejhorším možném světle, v jakém mohl. Svými výroky evidentně míří na temný polosvět, z něhož vyrůstají ty nejdestruktivnější politické síly. Například fašismus.

Václav Klaus také nejlíp ví, jak volit prezidenta - a koho. Zapomněl, že i on dřív podle potřeby žongloval s názory na přímou volbu. Nyní kategoricky pronáší: „Strašně se nám to vymstí. Představa, že prezidenta budou vybírat voliči, je nesmyslná. Vyberou ho média a voliči ho jen schválí.“ Poslední věta má něco do sebe, ale stěží může zastínit klady přímé volby. Jenže zvykem v české politice je říkat, co je špatně, nikoli nabízet alternativu nebo práci na změně neutěšeného stavu.

Trochu z role Klaus vypadl, když u stejné příležitosti (šlo o setkání s byznysmeny) vyjmenoval, že „strach o demokracii“ má „po incidentu v Chrastavě, kvůli proslovu pana Landy při udělování Slavíků v televizi, nebo kvůli putování pana Janečka po České republice.“ Takový Karel Janeček je Klausovo dítě, kdysi dokonce ODS volil. Ledacos se asi od Václava Klause i naučil, jen se poněkud odrodil. A Daniel Landa? Není náhodou na jedné vlně s Akcí D.O.S.T. pánů Semína a Bátory, jíž fandí jak vicekancléř Hájek, tak Klausův oblíbenec Josef Dobeš („nejlepší ministr školství“)? A incident v Chrastavě (útok airsoftovou pistolí na prezidenta) byl sice kontroverzním přešlapem „přes čáru“, ale mluvit o něm jako o ohrožení demokracie dost dobře nemůžeme. Demokracie se ohrožuje jinak a jinde, leč bez prezidentova zdviženého prstu.

Ale vraťme se ještě k výběru Klausova nástupce. „Mám vážně strach, že až sem příští rok budete zvát prezidenta, že tu bude sedět pan Franz nebo pan Okamura,“ řekl byznysmenům Klaus. A o pár desítek hodin později před studenty královéhradecké univerzity svůj názor na adepty doplnil: „Jsou někteří, po jejichž volbě bych měl pocit, že je nezbytné někam emigrovat.“ Prostě co nestihl — či nechtěl stihnout - před rokem 1989, dožene v současnosti. Přitom takový Tomio Okamura používá při manipulování s veřejností podobné schéma jako Klaus a jeho věrní. S jediným rozdílem: kudy chodí, tam se vůči Klausovi, podobně jako třeba pan Janeček, vymezuje. Kdyby byl, jaký je, jen si nebral do úst Nedotknutelného, šlo by beztak o dvojici nejlepších přátel. Vladimír Franz pak je opravdová záhada. Originál každým coulem. Úspěšný ve svém oboru, v roce 2012 se sympatickými a rozumnými názory, v roce 1990 koketující se skinheadským hnutím. Vadí Václavu Klausovi něco z toho, nebo spíš jen Franzovo tetování?

Dosluhující prezident udělá cokoli, aby zaujal a zkypřil si půdu pro dobu, kdy se stane běžným občanem. V minimalistické variantě chce být aspoň stejně vyhledávaným glosátorem jako nejmenovaný důchodce z Vysočiny, který si vykoledoval návrat. Ve variantě maximalistické vystupuje Klaus, lídr nacionálně-konzervativní pravice. Jeho síla by se opírala prakticky jen o slabost Nečasovy koalice, resp. jejích pohrobků. Bylo by však nemoudré ji předem podceňovat. Bude to však především problém Petra Nečase, Miroslava Kalouska a Karoliny Peake.

Co by mělo zajímat nás ostatní, je dehonestování prezidentského úřadu v posledních měsících výkonu mandátu. Koho ještě stihne napadnout či urazit? Nebo rovnou Pražský hrad podpálí? Zatím jeho kroky nikdo relevantní nevyhodnotil jako velezradu, jíž by se musel zabývat Senát a poté Ústavní soud. Ale 84 dní Klausovi ještě zbývá…