Kampaň před prezidentskými volbami je nudná, nezáživná a figurky v ní vystupující vesměs budí rozpačitý dojem. Stále častěji se však utvrzuji v názoru, že kdokoli bude lepší volbou než současný hradní pán. Ten mezitím dělá vše pro to, aby se — jak se ošklivým a pejorativním termínem říká — zviditelnil. O důvodech můžeme jen spekulovat. Nejspíš souvisí s jeho další politickou dráhou, až doprezidentuje. Proto se dnes stále častěji prezentuje jako muž s pevným názorem, kterému se kdeco nelíbí a kdeco by dělal jinak a lépe.

Svá stanoviska Klaus zveřejňuje stále častěji a stále hlasitěji. Nabírá zkrátka na rychlosti a těžko soudit, kde ta hektičnost skončí. Každopádně se drží pravidla: Škoda rány, která padne vedle. A tak rozdává jednu za druhou, byť mají víc a víc nádech blábolu. Stačí se ohlédnout týden zpátky.

Nobelova cena za mír pro EU je podle Klause tragický omyl. Asi by si rád vyzkoušel roli vrchního velitele ozbrojených sil v akci. Jenže má smůlu. A my štěstí.