Společenská potřeba duševně pracujících je daleko více uměle vytvořená, než potřeba řemeslnické práce. Fakt, že je manuální práce ceněna méně, než práce duševní, vede k tomu, že je menší zájem o řemeslné profese, o učební obory. Kdo by pak nechtěl raději studovat, v práci se nenadřít a ještě být lépe placen. Ale nejde pouze o ocenění hmotné. Neméně důležité je i jiné ocenění. Je docela smutné, že ten, kdo je vzdělanější, je jaksi automaticky považován za váženějšího člověka. Myslím, že na této skutečnosti se bohužel podílíme my všichni.
Společnost složená ze samých duševně pracujících je nesmysl. Vzdělání samozřejmě nesmyslem není. Řemeslníkovi by se také mohlo dostat jiného vzdělání, než jen toho, které nutně potřebuje k výkonu své profese. Prostě takového, které by rozvíjelo jeho lidskou stránku, nejen výkonnostní.

Rozdělení práce na fyzickou a duševní musí prostě být překonáno.

Jen doplním, co jsem uvedl pod článkem paní Daňkové - techniků (na VŠ úrovni) je dost. Více než dost... Problém je, že lidé, kteří by mohli být kvalitními techniky dávají z nejrůznějších příčin přednost tomu, být obtížněji uplatnitelnými ekonomy, právníky, kulturology... a končí v call-centrech a jako obchodní cestující s finančními deriváty (to nejsou hard-data z ČSÚ, to je pravda... učil jsem 4 roky na technické škole a poté pracoval 3 měsíce v call-centru). Podobně je to se učňovským školstvím - jsou tu snadno dostupné více-sexy alternativy. A navíc, učňovské školství zamrzlo v době před dvaceti lety - naučit držet sbíječku a udržet odpadovost pod 30 %.
Důvody? Sebevědomí dětí ne úplně adaptované na realitu, permanentní reformy ve školství, chybějící páky na zajištění efektivity vzdělávacího procesu, neadekvátní společenské ohodnocení příslušných profesí, permamentní bláboly Kvačkových a Frouzových o zbytečnosti biflování, zbytečných "kudrlinkách nad písmeny v krasopisu", žebříčky o Finsku a Singapore od Municha a spol., ministrovaní lidí, kteří - no vlastně skoro všech, co tam byli...

Možná bychom neměli na ten lobbying průmyslníků tak snadno naletět. Pokud chtějí řemeslníky a kvalifikované dělníky, měli by je především pořádně zaplatit. Pokud chtějí více učňů, mohou učňovskému školství pomoci formou darů nebo stipendií. To oni ale nechtějí, chtějí lacinou pracovní sílu za peníze z veřejných prostředků. Překvapuje mne, kolik politiků (a voličů), kteří se považují za levicové, jim na to skočí.

mimochodem, představa, že lidé nechtějí pracovat v technických oborech, protože paní Kvačková píše nějaké články do Lidových novin a pan Munich vytváří žebříčky, je podle mého názoru, mírně řečeno, nesprávná.

Uznávám, dopustil jsem se celkem velké logické zkratky. Přirozeně za neatraktivitu technických oborů nemohou, dokonce je i nefér vinit je z celkového stavu školství (narozdíl od jiných faktorů uvedených v tom druhém odstavci). Asi bych řekl, že mi u nich nějak vadí, že nastavují diskurz špatným směrem... Jejich role je asi taková,jako mají Pavel Kohout nebo Tomáš Sedláček v ekonomii...

Podobný článek k tématu: http://www.nytimes.com/2012/11/25/magazine/skills-dont-pay-the-bills.html?pagewanted=all

"Rozdělení práce na fyzickou a duševní musí prostě být překonáno."

S tím bych souhlasil, ale mám v práci kolegu, který studoval filozofii a velmi mu vadilo moje tvrzení, že by fyzická i duševní práce měla být stejně placená. Mám pocit, že za tenhle typ elitářství je na vysokých školách celkem běžný.