Ústavní soud (ÚS) v úterý zrušil povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu veřejnou službu. Zároveň zrušil některá ustanovení zákona o zdravotních službách.

Ústavní soudci dospěli k závěru, že veřejná služba je v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod. Konkrétně podle nich porušuje například čl. 26 odst. 3 Listiny — právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Rozsah veřejné služby po dobu až dvaceti hodin týdně již po uplynutí dvou měsíců, kdy je uchazeč v evidenci, není podle ústavních soudců navíc vhodný a přiměřený prostředek k prevenci před sociálním vyloučením a udržením pracovních návyků.

Nadto, rozsáhlé uvážení, jež je svěřeno krajským pobočkám úřadu práce, při výběru uchazečů, jimž bude veřejná služba nabídnuta, činí celý proces podle soudců fakticky nahodilým a zakládajícím mezi jednotlivými uchazeči neodůvodněnou nerovnost.

Podle Ústavního soudu je zároveň povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku tzv. veřejné služby a vykonávat ji, v rozporu se zákazem nucené práce podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudci totiž dospěli k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti.

„Rozsah až dvaceti hodin týdně navíc představuje nepřiměřené břemeno pro uplatňování zákonem vymezených práv, jež jsou uchazečům přiznána jako součást hmotného zajištění,“ vysvětlili soudci s tím, že tato povinnost může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti.

Veřejná služba je také podle ÚS v rozporu s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytovaná uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.

Zavedení veřejné služby koalice prosadila loni v listopadu v rámci balíku reformních zákonů. Většina sporných norem je součástí sociální, zdravotní a důchodové reformy. Podnět k Ústavnímu soudu podala opoziční ČSSD. Konkrétně navrhla zrušení čtrnácti zákonů, které vládní koalice podle jejího názoru projednala v Poslanecké sněmovně protiústavně.

Sociální demokraté mimo jiné uvedli, že pravicoví poslanci zneužili při projednávání reformních zákonů svou většinu a omezili prostor pro vyjádření opozice, některým opozičním poslancům právo vystoupit k projednávaným bodům zcela odepřeli. V případě, že ÚS nezruší všech čtrnáct zákonů kvůli proceduře, požadovali sociální demokraté alespoň vyškrtnutí několika konkrétních paragrafů.

ČSSD tedy nakonec u Ústavního soudu uspěla jen částečně. Úterním verdiktem totiž soudci nezrušili čtrnáct reformních zákonů jako celek.