Třebaže srovnání podobného typu zpravidla zkreslují, v tomto případě se nutí sama: prezident Slovinska i ČR se těší shodnému postavení, moci i prestiži. Oba jsou voleni přímo, oba musejí projít podobnou registrační procedurou a s oběma volbami se pojí podobná očekávání. V obou zemích se přitom v současnosti vládne k většinové nevoli. Výběr aktuálního prezidenta se navíc koná v téměř stejné době — v ČR jen s necele dvouměsíčním odstupem.

Slovinci ovšem volí svou hlavu státu přímo už dvanáct let. Bližší pohled na tamní kampaň a volební zkušenosti tak může napovědět mnohé o tom, co očekávat a nač se i u nás připravit.

Vážní zájemci o nejvyšší úřad se letos ve Slovinsku objevili tři: dosavadní prezident Danilo Türk, známý konzervativní politolog Milan Zver a bývalý předseda slovinské sociální demokracie a premiér z let 2008 až 2011 Borut Pahor. Také ve Slovinsku se k volbám hlásily v předchozích obdobích osobnosti, které se vymezovaly vůči všem etablovaným stranám; postupně ale své snažení vzdaly.

Ne, že by ne-politikové mívali potíž splnit podmínky — v zemi s necelými dvěma miliony obyvatel je pro kandidaturu nutné získat buďto nominaci od nejméně desíti poslanců z 90členného Národního shromáždění, nebo od minimálně jedné strany, tři poslanců a tří tisíc voličů, anebo od pěti tisíc voličů přímo. Kandidáti, kteří se stran neštítí, se ale naučili oslovovat všechny významné skupiny voličstva a za pomoci stranických propagačních mechanismů již nenechávají důsledně nezávislým prostor. Ti, kdo nechtějí hledat podporu u některé z významnějších stran, se proto o kandidaturu už ani nepokoušejí.

Různé zázemí, různé strategie

Dosavadní prezident Türk — sám nestraník — získal před minulými volbami (2007) podporu u celé levice. Letos se za něj postavilo nové a dosud nejsilnější stranické sdružení v parlamentnu jménem Listina Zorana Jankoviče — Pozitivní Slovinsko. To s programem hospodářských stimulací, středolevicové politiky a osobností ředitele polodružstevních obchodů Mercator a populárního primátora Lublaně Jankoviče v čele vyhrálo loňské parlamentní volby.

Türka podpořila též řada mimoparlamentních subjektů a Demokratická strana slovinských důchodců, která dnes vládne — volbám navzdory — s pravicovou Slovinskou demokratickou stranou (SDS). Dosluhující prezident, který se proslavil jako zástupce země v četných orgánech OSN, byl tak již o jara považován za jasného favorita.

Politolog Zver šel do voleb jako reprezentant pravice. SDS premiéra Janši a další člen současné koalice — křesťanskodemokratické Nové Slovinsko — ho podpořily jako politika, jenž získal v posledních volbách do Evropského parlamentu (2009) nejvíce preferenčních hlasů. Známý sociální vědec též mohl těžit z faktu, že je pravidelným účastníkem občanských i politických debat a oblíbeným komentátorem nejrůznějšího dění ve slovinských médiích.

Expremiér a sociální demokrat Pahor měl nástupní situaci zdaleka nejtěžší. Jeho vláda skončila v roce 2011 předčasně poté, co se mu po zamítnutí malé důchodové reformy v referendu vyvolaném odboráři rozpadla koalice. Jeho strana pak kvůli nástupu Pozitivního Slovinska v předčasných volbách výrazně ztratila. A když si Pahor požádal v červnu o obnovení mandátu předsedy sociální demokracie, utrpěl další porážku.

Zkušený politik se přesto nevzdal. Ještě na červnovém kongresu, kde byl v předsednické funkci nahrazen Igorem Lukšičem, překvapil oznámením prezidentské kandidatury. Ještě překvapivěji ale dokázal v prvním kole prezidentské volby — konala se teď v neděli 11. listopadu — zvítězit. Türk měl dle průměru odhadů vyhrát nejméně o pět procent. Nakonec o necelých pět zaostal.

Znalci, kteří se ihned pustili do rozboru neočekávaného výsledku, došli ke komplexnímu závěru: o Pahorově vítězství rozhodla kombinace voličské únavy a skepse, poptávky po energickém, a přitom sjednocujícím kandidátovi a specifická akční kampaň. Zatímco totiž Türk postavil svoji předvolební prezentaci na aristokratickém vystupování, obecných klipech a státnických projevech, a Zver na různých happeninzích a spolupráci s neziskovými organizacemi, Pahor se rozhodl pro kampaň dvou stylů.

V předvolebních debatách — slovinské televize jich za poslední měsíc uvedly šest — se Pahor prezentoval státnicky, klidným projevem a jako člověk, který je schopen moderovat spory stran; v terénu ovšem už od poloviny prázdnin odpracoval desítky hodin jako dobrovolník v různých občanských a místně-rozvojových projektech, do nichž se zapojoval se svými příznivci.

Pahor agitoval s podporou sociální demokracie a třetí z malých vládních stran — Občanské listiny Gregora Viranta. Měřeno počtem předvolebních střetnutí tak činil nejintenzivněji z celé trojice. Nikoliv ale bombasticky. Všichni kandidáti letos slíbili finančně skromnou kampaň a také to dodrželi; Pahor jediný ale nahradil turné přesvědčováním „dům od domu“.

Oněch necelých 48 procent slovinských voličů, jež dosud nepropadlo úplné skepsi a přišlo v neděli k urnám, pak mohlo hlasovat pro politika s image nositele dvou předností — rozumného a poučeného sjednotitele, a přitom schopného znalého člověka, kterého sami potkali, nebo se přesvědčili, že je ochoten vzít i osobně za práci.

Pahor zvítězil v prvním volebním kole se 40 procenty proti 36 Türkovým a 24 Zverovým. Druhé kolo je plánováno na 2. prosince a agenturní politologové tvrdí, že je sociální demokrat vyhraje s velkou pravděpodobností také.

Další dny ukážou, zda se některý z postupujících — tedy Pahor, anebo Türk — chopí nabídky premiéra Janši, který uvedl, že vyzve pravici k podpoře kandidáta, jenž podpoří jeho reformy. Oba postupující se ale v minulých debatách vůči politice vlády vymezili, a tak je pravděpodobnější, že zůstanou na svém. V opačném případě by se od dotyčného totiž odklonili původní voliči.

Žádoucí profil

Slovinský prezident má podle ústavy pravomoc nominovat guvernéra centrální banky, což je při stávajícím rozhodování země, zda-li požádá o záchranný euro-úvěr, významné opatření. S ostatním však mnoho nezmůže. Slovinsko dnes trápí 12procentní nezaměstnanost, zejména italský výpadek v poptávce po místní průmyslové produkci a klesající chuť populace utrácet, jíž dále snižují Janšovy škrty. V takové situaci lidé hlasují pro kandidáta, který nepředstírá všemoc a nepředhazuje snadná spásná řešení. Hlasují pro toho, kdo mluví jejich jazykem a zdá se mít obyčejné, leč zřejmé kvality.

Žádný z letošních slovinských kandidátů nedosáhl obliby ani charismatu zemřelého Janeze Drnovšeka, premiéra z let 1992 až 2000 a prezidenta v letech 2002 až 2007, u něhož nacházely aktivní podporu petiční aktivity a občanské počiny všeho druhu a který do značné míry naplňoval profil, do něhož si česká liberální levice toužila promítnout Václava Havla. Pahor však nejlépe dostál občanské poptávce, aniž by ztratil smysl pro realitu a politické řemeslo.

Jak ukázalo první slovinské kolo, rozhodující část elektorátu dokáže docenit i ne-ideálního politika při přesvědčení, že právě dotyčný poznal každodenní problémy; že si nevystačí jen s billboardy, bonmoty a obecnou rétorikou a že s jeho pomocí bude vládnoucí garnitura slyšet hlas bezmocných. Již za deset dní uvidíme, zda-li obstojí příslušný výklad i ve druhém kole. Nejspíše v půli ledna pak budeme moci pozorovat, zda platí podobné tendence i u nás.