Dnes a zítra se konají volby do krajských zastupitelstev a první kolo voleb do třetiny Senátu. Panují obavy z rekordně nízké účasti. Znechucení občanů politickou elitou dostoupilo po seriálu korupčních skandálů míry, která to může způsobit.

Nízké volební účasti se dle slov svého předsedy obávají především sociální demokraté, kteří mají strach, že právě jejich voliči ve zvýšené míře zůstanou doma. Dlouhodobě se potvrzuje, že ČSSD má ze všech stran suverénně nejvyšší potenciál, ale současně nejvrtkavější voliče, takže takovéto starosti nejsou zřejmě neodůvodněné.

Otázkou, kterou bude na místě vyhodnotit až po volbách, je, zda sociální demokracie zvolila optimální způsob mobilizace svých voličů. Zda výzva k symbolickému odporu pod heslem „Řekněte dost Nečasově vládě!“ poněkud nezastínila, že ve volbách se často rozhoduje mezi důležitými alternativami i na úrovni krajů. Před čtyřmi lety voliči například podle všeho pochopili, že pokud k volbám nepřijdou, rozprodá jim ODS nemocnice pod nosem.

Takže i letos a zejména tam, kde reálně hrozí vítězství ODS, měli občané dostat dost podnětů k uvážení, zda za svou případnou volební neúčast chtějí platit cenu například právě v podobě privatizace nemocnic. V jádru anarchistický, v hospodách často opakovaný názor, že mezi stranami není rozdíl, který by stál za řeč, v konfrontaci už jen s touto skutečností neobstojí.

Často to působí tak, že šíření bludu o „stejnosti všech stran“ je dokonce součástí strategie těch otrlejších, jimž nižší účast pomáhá k lepšímu výsledku. Těžko říct, zda lze uvést v českých zemích jeden jediný případ, kdy volební neúčast vykompenzovala nějaká s ní spjatá občanská akce, která by upozornila na nedostatek alternativ a jeho systémovou podmíněnost.