Pět minut demokracie nestačí
Kateřina KňapováOdbytím volebního aktu získáte dobrý pocit, že děláte něco pro demokracii v České republice; poté se zase v klidu můžete vrátit do depolitizované rutiny všedního dne.
Za pět minut se dá vybrat kabát, vypít koktejl, okomentovat statusy kamarádů na facebooku nebo složit vlaštovku... a taky hodit volební lístek do urny. Můžete mít dobrý pocit z toho, že děláte něco pro demokracii v České republice a pak se zase v klidu vrátit do depolitizované rutiny všedního dne.
Na konci září se na internetu objevil klip lákající lidi k tomu, aby přišli k volbám. Pět minut u volebních uren je přece nezabije a ještě k tím přispějí k občanskému aktivismu. Občanské sdružení Sblíženi politikou, které klip vytvořilo, si klade za cíl výchovu k aktivnímu občanství, což znamená i k vyšší politické gramotnosti nebo aktivní participaci. Cíle, pod které by se asi podepsala valná většina aktivistů zoufající si nad obecnou depolitizovaností české veřejnosti. Proti takové snaze, navíc dotované ministerstvem školství a evropskými fondy, jde však poměrně explicitním způsobem právě klip: Pět minut voličova drahocenného času je podle něj možné bez větší újmy obětovat rozvoji demokracie v České republice - tím se tedy myslí vhození lístku do volební urny.
Sám fakt, že česká veřejnost je zvyklá chápat volby jako mnohdy jedinou a minimální formu participace na té prohnilé politice, je trnem v oku mnoha aktivistům a aktivistkám. V každé diskusi a na každé demonstraci zaznívá, že hlas pro tu či onu stranu nebo politické uskupení přece není bianco šekem na další čtyři nebo šest let. Že politika by měla být také dialogem a nejen silovým prosazováním nejrůznějších opatření ve jménu málem svatého programového prohlášení nebo údajných slibů voličům. Veřejnost by neměla zůstat pasivní a prostřednictvím konvenčních i nekonvenčních metod zasahovat do politiky. Veřejnost by neměla nechat politické reprezentaci, ale vlastně ani parlamentní opozici, „klid na práci“.
Přečtením volebních programů a vhozením lístku do urny totiž teprve začíná, nikoliv končí, další etapa občanské práce. Jen pět minut demokracie nestačí a nikdy stačit nebude.