Česká republika žije krajskými a senátními volbami. Občané Bosny a Hercegoviny měli zase minulý víkend příležitost vyjádřit svou politickou vůli v komunálních volbách a podpořit své kandidáty do městských rad a na posty starostů obcí a měst.

Byly to už páté lokální volby v Bosně a Hercegovině po skončení války. Volby se konaly zcela pod kontrolou bosenské lokální a státní správy a mezinárodní nebo evropské instituce neměly větší a vážnější výhrady či připomínky k jejich průběhu. Volby se uskutečnily v poklidné, férové atmosféře v souladu s demokratickými standardy, což je dobrá zpráva. Stejně jako fakt, že ve volební kampani jsme nenarazili na projevy nenávisti, jak by to mnozí v této etnicky rozdělené společnosti očekávali. Stručně řečeno, byly to lokální volby v jednom z evropských států, který usiluje o členství v EU.

Protože však Bosna a Hercegovina není v mnoha ohledech zcela typická země (od ústavního a politického systému až po rozsáhlé zaminované oblasti), ani tyto volby se neuskutečnily bez několika událostí, které bosensko-hercegovinští občané považují za tolik typické pro svou společnost.

Rovněž v Bosně se po volbách ví, kdo je vítězem, ale na rozdíl od „evropských standardů“ nejsou známi poražení, protože žádná politická strana neuzná porážku. Všichni ve svých prohlášeních vyjadřují spokojenost s dosaženými výsledky a v komentářích volebních analýz každý politický subjekt pro sebe najde něco pozitivního.

Pět hodin po uzavření volebních místností na půlnoční tiskové konferenci předseda volební komise informoval zvědavou veřejnost, že aktuální statistické údaje o účasti voličů a první předběžné výsledky si mohou přečíst na webových stránkách státní volební komise a že výsledky on, tedy předseda, číst nebude: protože „by to trvalo až do rána, a navíc lepší a přesnější údaje, než mají volební komise, mají jednotlivé politické strany a novináři by stejně měli sledovat vyjádření politických stran“.

Novináři byli pochopitelně zmateni, předsedovi volební komise vůbec nedošlo, že on je ten, který musí mít nejlépe aktualizované údaje a že oči veřejnosti směřují na státní instituci, která má být věrohodná a vážená. Pan předseda byl asi jen unavený po dlouhém volebním dni, ve kterém řešil několik zajímavých okamžiků, jako je třeba pokus o hlasování předsedy lokální volební komise městečka Odžak. Ten se ráno při otevření volební místnosti objevil s 55 občanskými průkazy, vzal si stejný počet volebních lístků a podpořil jednoho kandidáta. Prý ho o laskavost volit jejich jménem poprosili jiní spoluobčané, kteří nemohli najít pět minut volného času a třeba podpořit stejného nebo dokonce i jiného kandidáta. Jestli ovšem v dané obci jiný kandidát vůbec existoval.

Přímořská obec Neum měla pouze jednoho kandidáta na starostu a ten dostal překvapivě stoprocentní podporu platných hlasů. Není divu, že právě v Neumu bylo dvacet pět procent neplatných volebních lístků. Lidé na nich podpořili Chucka Norrise, Petra Pana, fotbalový klub Sarajevo nebo sousedovu manželku. Nicméně jediný kandidát v Neumu se stal starostou a předseda volební místnosti, který se pokusil odevzdat padesát pět hlasů, byl ihned zbaven funkce.