Je tomu právě šest let od chvíle, kdy jsem v tisku komentoval senátní kandidaturu Alexandra Vondry na Litoměřicku. Článek jsem pojmenoval „Chataři a chalupáři“ — tím jsem narážel na fakt, že tento politik (stejně jako někteří jiní) neměl vztah k místu kandidatury. Snad s výjimkou toho, že si v regionu pořídil víkendové sídlo. Jeho volební leták navíc působil tak nešikovně, že z něj minimální znalost místních problémů přímo vyplývala. Šlo zkrátka o nouzové řešení situace, neboť předtím neuspěl v konkurzu na mezinárodního správce postkonfliktní Bosny a Hercegoviny.

Nicméně důvěru občanů získal a teď se o ni uchází znovu. Svým způsobem jsem se kdysi podivoval naivitě voličů, kteří upozadili osobnosti prokazatelně pro kraj léta pracující. Nyní se objevil průzkum veřejného mínění, jenž Vondrovi nedává prakticky žádnou šanci na obhajobu mandátu. Dotyčný ho okamžitě odmítl s tím, že podle něj u občanů vede.

Bylo by docela smutné, kdyby měl pravdu. Patří totiž ke stejnému typu politiků, jako jsou třeba Miloš Zeman nebo Václav Klaus. K postavám, které naši zemi táhnou do minulosti a veřejnosti by daleko nejvíc prospěly, kdyby zvážily své další politické angažmá.

Za ono šestero roků se v páně Vondrově kariéře událo věru hodně. Stal se například součástí vlády chasníka Topolánka. Milovník Spojených států amerických byl díky tomu nejprve ministrem zahraničí, poté zastával — podle názoru řady českých europoslanců nepříliš úspěšně — funkci místopředsedy vlády pro evropskou integraci.

I v této době usiloval o významnou nadnárodní pozici, kterou však opět nezískal. Prý kvůli špatnému hodnocení českého předsednictví EU. Podílel se na nekritickém prosazování bushovské politiky - nejpatrněji v případě amerického radaru v Brdech. Podepsal navíc dopis Obamově administrativě, který představoval jasný návrat ke studenoválečnickému myšlení.

Teď už je dva roky místopředsedou chřadnoucí ODS a armádou nepříliš ceněným ministrem obrany v rovněž slábnoucí Nečasově vládě, nechvalně známé neprofesionalitou a téměř nekonečnou řadou korupčních skandálů. Své polínko do vatry přidal Vondra v kauze ProMoPro. Navzdory tomu setrval i v nedávno rekonstruovaném kabinetu, který se mimo jiné opírá o nikým nevolenou stranu LIDEM.

Protože nejsou vyloučeny předčasné sněmovní volby a imunita v době sebevědomější práce policie a justice rovněž není k zahození, neváhá Vondra kandidovat do Senátu znovu. Z velkých poutačů pak vzkazuje voličům, jež zřejmě považuje za naprosté hlupáky, že „Statečný chlap se rve za svůj kraj“. Nevím, čeho je v tom víc, zda směšnosti, nebo trapnosti.

Článek vznikl po domluvě s vedením Litoměřického deníku, ale totéž vedení jeho uveřejnění odmítlo. Prostor pro on-line diskusi s Vondrou v téže době poskytlo.