Je tomu právě šest let od chvíle, kdy jsem v tisku komentoval senátní kandidaturu Alexandra Vondry na Litoměřicku. Článek jsem pojmenoval „Chataři a chalupáři“ — tím jsem narážel na fakt, že tento politik (stejně jako někteří jiní) neměl vztah k místu kandidatury. Snad s výjimkou toho, že si v regionu pořídil víkendové sídlo. Jeho volební leták navíc působil tak nešikovně, že z něj minimální znalost místních problémů přímo vyplývala. Šlo zkrátka o nouzové řešení situace, neboť předtím neuspěl v konkurzu na mezinárodního správce postkonfliktní Bosny a Hercegoviny.

Nicméně důvěru občanů získal a teď se o ni uchází znovu. Svým způsobem jsem se kdysi podivoval naivitě voličů, kteří upozadili osobnosti prokazatelně pro kraj léta pracující. Nyní se objevil průzkum veřejného mínění, jenž Vondrovi nedává prakticky žádnou šanci na obhajobu mandátu. Dotyčný ho okamžitě odmítl s tím, že podle něj u občanů vede.