Jen co se na Novinkách.cz objevila zpráva, že se prezidentský kandidát Jiří Dienstbier vyslovil pro adopci dětí homosexuálními páry, rozpoutala se pod článkem homofobní diskuse, jak strašný to je počin a jak se tento kandidát na hlavu státu odepsal. Je smutné, že lidé často přistupují k různým tématům příliš emotivně a iracionálně. Hned něco přijmou, nebo odsoudí. Jaká je však realita?

Realita je taková, že v celé republice přibývají rodiny s neutěšenou sociální situací. Neví se přesně, jaké procento dětí je v rodinách (včetně těcch úplných) vystaveno psychickému a fyzickému týrání či je dokonce pohlavně zneužíváno. Do Klokánků se dostávají děti, jejichž rodiče jejich péči naprosto zanedbávají a kteří se na vývoji dětské osobností podepisují odmala tím nejhorším možným způsobem. Řada dětí končí v diagnostických ústavech, aniž pozná rodičovskou lásku. O přebírání pozitivních rodičovských vzorů nemůže být řeč. Zajímá kritiky adopce dětí homosexuálními páry situace těchto dětí?

Iracionalitu a vypjaté emoce vždy podněcuje neznalost a nevědomost. Je vědecky prokázáno, že homosexualita se nepředává výchovou. Homosexuální páry, pokud již vstoupily do registrovaného svazku, mají větší předpoklady vydržet, než je tomu u heterosexuálních párů vstupujících do manželství. Opět — koho zajímá, jaký má vliv na nezletilé dítě rozvod rodičů?

Kdo bude argumentovat, že děti u homosexuálních párů pochytí špatné sexuální návyky, měl by si uvědomit jedno: pokud je nezletilé dítě svědkem sexuálního života rodičů, není to pro něj v jeho útlém věku ničím pozitivním. Naopak: lze hovořit o ohrožení jeho mravní výchovy, a to bez ohledu na sexuální orientaci rodičů. Velmi zničujícím faktorem působícím na psychiku dítěte je pak střídání partnerů ze strany toho z rodičů, s nímž nezletilá osoba žije - v našich podmínkách je touto osobou většinou matka.

Nezaslouží si dlouhodobě deprivované děti trochu citu? Neměly by mít homosexuální páry možnost vytvořit těmto dětem klidné a bezpečné zázemí, jež je mnohem cennější, než nepodstatná sexuální orientace?

Samozřejmě, nějaká kontrola, jak se dítěti po adopci daří, být má. Uvědomme si jedno — na prvním místě mají být práva dítěte, teprve potom je důležité to ostatní. Nepřišel náhodou Jiří Dienstbier s nápadem, který minimálně stojí za celospolečenskou diskusi a který může být pro některé děti do budoucna přínosným? Zkusme se dříve ptát, než si co nejrychleji vytvoříme škatulku zarytého přesvědčení. Nejde o naše ego, jde o děti.