Některé průzkumy stranických preferencí a konstrukce volebních modelů přičítají komunistům až dvacet procent. Poté, co orgány činné v trestním řízení ve velmi vhodné době na začátku předvolební kampaně do krajských zastupitelství, do Senátu a na prezidenta republiky odhalily, že opoziční David Rath možná dělá stejné lumpárny jako neodhalení vládní politici, klesá přízeň pro sociální demokracii. Voliči však podle všeho neodměňují pravici za chrabré činy její justice. Věci veřejné se propadly do neviditelnosti, občanští demokraté a konzervativci (z TOP 09) zůstávají v propadu. Na druhém Kubiceho předvolebním triku zjevně vydělali komunisté. Dvacet procent, to je každý pátý člověk. Z každé pětičlenné rodiny jeden. Na zalidněných ulicích potkáváme voliče komunistů každých několik vteřin.

Lidé z mého okolí, kteří se ještě nevymanili ze starých témat a nevšimli si, že čas přinesl nové otázky, řeší, jak je tento posun preferencí možný. Děsí se, kolik lidí říká, že „za komunistů jsme se měli lépe“. Znám paní, jejíž manžel byl za minulého režimu umělecký kritik a publicista, který tehdy každou větou potvrzoval svou nezávislost na vládnoucí ideologii, což mu zjevně nebránilo u své činnosti setrvat. Ona sama pracovala ve státní kulturní instituci. Oba žili bohatým kulturním životem mimo jiné prostřednictvím bytových seminářů, jakož i hojného přísunu samizdatové a tamizdatové (exilové) literatury. Dnes tato dáma vydá celý svůj plat na pouhé nájemné. Aby zaplatila ostatní platby za bydlení a aby její nejbližší měli co jíst a co na sebe, věnuje se po zaměstnání dvěma dalším náročným pracovním aktivitám. Času na čtení, výstavy, divadla, koncerty a filmy zůstává velmi málo. Ale nechápe, proč někdo vidí současné poměry kriticky. Pokud se jí přece jen něco na současné vládní politice nelíbí, je to například to, že hendikepovaní dostávají státní podporu. Čekali byste, že jde o nějakou krutou, necitlivou osobu. Pravý opak je pravdou. Vidí utrpení v historii i kolem sebe a aktivně pomáhá potřebným. Jediným problémem je to, že nevidí svět reálně, takový, jaký je, nasadila si brýle mámení. Uvízla v ideologickém schématu, v černobílém vidění zlých komoušů a hodných demokratů.