Již poněkolikáté se do Poslanecké sněmovny vrací návrh zákona o třetím odboji. Je přitom pravděpodobné, že nyní projde. Nebude k tomu potřeba dohoda s opozicí. Nepomůže nesouhlas nezanedbatelné části historické obce. Neprosadí se u protikomunistických návrhů opakovaně používaný argument, že zákon hovoří neprávním ideologickým jazykem.

Levicové strany jsou stále spojovány a v mediálním prostoru často i zaměňovány s autoritativní vládou KSČ. Nikdy po roce 1989 se nedokázaly vymanit z defenzivy, do které je ve veřejném prostoru zatlačila pravicová publicistika. Dostatek spojenců se jim nepodařilo získat ani na parlamentní půdě.

Začít napadat ODS za krádeže a vraždy spojené s transformací devadesátých let — ze stávající koalice jsou s nimi spojeni nejvíce a jedině právě občanští demokraté — mi nepřijde jako východisko. Vždy lze říci, že nějaká transformace tak jako tak byla potřeba a že nějakým ztrátám se tak jako tak nedalo zabránit. Taková argumentace navíc veřejnou debatu odvádí k populismu.